Martina Adlerová: Kolik řečí znáš...
Říká se, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Umím anglicky, v případě nouze se domluvím německy, po rusky němnožko gavarím. Takže jsem zřejmě, vyjádřeno matematicky, člověk na třetí.
Jenže mě osud zavál na sever. Tedy, abych byla přesná: na sever Moravy. Tady už jsem si s dosavadní jazykovou výbavou nevystačila.
Pro jistotu (a pro potřeby noční Ostravy) jsem se naučila větu Ó svetos baro muk te dživel. A úspěšně tím odstartovala svá středoškolská studia. A několikrát se vyvlékla z problémů. A předešla nevyhnutelnému.
Akorát nevím, jestli to není totéž jako s těmi čínskými znaky pro účely tetování. Myslíte, že si necháváte vytetovat čínský symbol štěstí a ve skutečnosti zdobí vaše předloktí recept na tradiční masové knedlíčky Sheng Jian Bao.
A nakonec, proč ne? Takže i já možná sděluji svým užaslým spoluobčanům touto větou, že Slunce zapadá na západě. Nebo jde o úryvek z nějaké tklivé romské písně o lásce až za hrob.
Každopádně to vždycky vyšlo a jednou jsem byla dokonce na chviličku přijata do jejich komunity.
A co to tedy znamená? Věta Ó svetos baro muk te dživel by měla v překladu do češtiny znamenat Svět je velký, nech žít.
Netuším, jestli je to pravda, protože mnou náhodně oslovení Romové neuměli romsky.
Pokud by někdo tento nádherný indoárijský jazyk ovládal, dejte mi prosím vědět, ať nežiju v bludu.
Thank you. Danke. Spasíba.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
