Martina Adlerová

Dostali jsme novou obvodní lékařku. Ta předchozí se mnou mluvila jako se svou dcerou. Tahle je mladší než já a už od pohledu Slečna zdatná.

Moje mamka vaří skvělou chlebovou polívku. Postup přípravy je velmi jednoduchý: prostě rozvaříte kusy starého chleba, osolíte, okmínujete… a máte po starostech.

Vtipná a vlastně i inspirativní je povídka jihočeské autorky Martiny Adlerové. Vypráví o Waldemaře, která ovdoví. Mělo by jí to být asi líto, ale tak to úplně necítí…

Mám ráda nápisy a většinu z nich si pamatuju. Některé si dokonce zapisuju. Baví mě jejich formulace a poselství. I to, co se skrývá za nimi.

Pamatujete si na štuclík? Kožešinový tunel zavěšený kolem krku, ve kterém si ruce hověly jako v pokojíčku. Samozřejmě pouze pro ty movité. 

A zas je ráno. Rozloupnu oči a na moment se konejším představou, že je možná neděle, slaďoučká voňavoučká neděle s pečenými buchtami a chvilkou poezie.

K posledním Vánocům jsem dostala lahvičku na rum, takovou tu malou placatici s nálepkou, která velikými tiskacími písmeny hlásá do okolního světa: PLÁN B.

Lidé si dávají různorodá předsevzetí, někdo chce zhubnout a zbohatnout, někdo vystoupit z kategorie „věčný začátečník“, ať už se to týká angličtiny, nebo navazování vztahů.

Baví mě jezdit vlakem. Už jako dítě jsem se těšila na mašinku a dneska jezdím tímhle dopravním prostředkem docela často. V mnoha ohledech se totiž podobá jízdě života.

Myslím, že výzkumu snů by se mělo více věnovat. Když máme Úsek rozvoje podmořského života a Oddělení pro výzkum mimozemských aktivit, měla by být i Sekce pro výzkum snů.