Martina Adlerová: Škola hrou
Tak nám zase začala škola. Už se těším, kolikrát letos zase uslyším ono zprofanované „škola hrou“, používané jako zaklínadlo nebo mantra.
Jako si lidé běžně pletou kynologii s gynekologií, astrologii s astronomií a pojem s průjmem, mýlí se i v tom, že Jan Ámos Komenský prosazoval školu hrou jako zábavu a rozptýlení kdykoliv v průběhu vyučovacího procesu.
Nikoliv, jeho dílo Schola ludus (tedy volně přeloženo Škola hrou) bylo v podstatě souborem divadelních her, určených k procvičování latiny.
Samozřejmě, že dobrý učitel ovládá spoustu způsobů, jak zpestřit dětem výuku. Ale rozhodně mezi ně nepatří jízda na skateboardu po školních chodbách nebo Minecraft v hodině češtiny.
Dnes je zvykem, že se rodiče odvolávají na nestora českého školství i v případě, že se jejich potomci odmítají podřídit jakékoliv autoritě. Vždyť Komenský přece říkal „škola hrou“, přesvědčují vás, kdykoliv se synek či dcerka proviní natolik, že je třeba povolat do školy zákonné zástupce nebo nedejbože Policii ČR.
To by se Jan Ámos musel v hrobě obrátit!
A určitě nikdo z nás nechce, aby nám tady jeden z našich největších myslitelů fungoval jako výkonný větrák.
A tak nezbývá než uvést hned na začátku školního roku v život další jeho myšlenku: Škola bez kázně jako mlýn bez vody.
A v některých případech možná ještě lépe:
Škoda každé rány, která padne vedle.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
