Zdeněk Zajíček

Aarchitekt Josef Zítek je neodmyslitelně spjat s budovou Národního divadla v Praze. O to méně je známý jako velkostatkář a šlechtic, který měl dokonce vazbu na jižní Čechy.

Rotundou primárně označujeme církevní stavbu kruhového půdorysu postavenou v románské době, tedy v 10. až 12. století. Takhle starou rotundu v Jihočeském kraji nenajdeme.

Celým jménem Ladislav Mikeš Pařízek. Pamatujete si na něj? Možná máte ještě doma některou z jeho knížek, například Jezero Manyara, Afrika pod maskami nebo Prales leopardů.

Víte, kterému městu se říkalo německy Forbas, Forbes, Forelbas či jehož obyvatelé byli hanlivě označováni jako „borové šišky“? Jedná se o Borovany u Českých Budějovic.

Když nacistické Německo zabralo pohraniční oblasti českého státu a vznikl protektorát, zeměpisný popis území se oproti prvorepublikovému Československu výrazně proměnil.

Kamenná rozhledna na Kleti z roku 1825 drží primát jako nejstarší zděná rozhledna v Čechách. To se všeobecně ví. Asi už méně zná veřejnost její původní název Josefova věž.

Většina jihočeských hradů měla historicky dva názvy, český a německý. Výjimkou jsou Landštejn a Helfenburk, jména odvozená z němčiny. Proto se objevila snaha o počeštění.

Kousek od Týna nad Vltavou stojí barokní sousoší připomínající velký výbuch vojenského skladu z doby Marie Terezie. Nedaleko pak dodnes zůstaly základy cvičné pevnosti.

Výrazem horní panství označoval své jihočeské majetky hraběcí, později knížecí rod Schwarzenbergů. Jako první získal v roce 1660 Jan Adolf I. Třeboň a rok nato Hlubokou.

Rčení „má oko z Kašparovy krávy“ značí, že dotyčný má špatný odhad či nevidí na pohled zřejmou chybu. Málokdo ale ví, že toto úsloví pochází z jihočeského Vlachova Březí.