Co dělám v rozhlase:
V Českém rozhlase České Budějovice v současné době pracuji jako redaktor publicistiky. Mám na starosti magazín Vltavín, podílím se na pořadu Přímá řeč a připravuji publicistické příspěvky. Slyšet mě ale můžete i v živém vysílání.
Před rozhlasem:
Rádioví posluchači z jihu Čech znají můj hlas z dnes už neexistujícího Eldorádia, z něhož jsem odešel v roce 2006, abych se na osm let stal novinářem v Deníku. Tam jsem podrobně poznal především Českokrumlovsko a Pošumaví. Věnoval jsem se tématům otáčivého hlediště, protipovodňových opatření, komunální politiky, ale i historických událostí tohoto regionu.
V různých rádiích jsem už pracoval dohromady jedenáct let a novinařina mi pak vstoupila do života jako zajímavá změna, ale i zásadní životní zkušenost. Jenomže voda není krev a papír není éter. Časem mě to začalo táhnout zpět do vysílacího a nahrávacího studia, a tak jsem se přihlásil na konkurz do českobudějovického Českého rozhlasu.
Co mě baví:
Jsem vyznavačem poctivé folkové a country hudby, melodického rocku, fotografování a počítačové grafiky. Je spoluautorem hudebního projektu Bohemiano, pro který skládá hudbu a částečně texty.
Všechny články
-
29. únor 1904? Budějovické noviny psaly o odkladu stavby nádraží a problémovém „zarostlém otrhanci“
Světovou událostí číslo jedna byla 29. února 1904 rusko-japonská válka. A na jihu Čech už tehdy řešili naši předkové něco podobného tomu, co známe ze současné doby.
-
Jihočeské hranice se od roku 1918 několikrát razantně změnily. Okupanti si jako trofej brali sloupy
Ve Vltavínu připomeneme, že hranice státu byly, jsou a budou vždycky důležité. A také zjistíte, co jsou to pateříkové hutě a že i šlechtic může mít v erbu vidle.
-
V Plešovicích objevíte minivesničku vzdávající hold selskému baroku. Vyrostla u zahradního jezírka
Jiří Bauer z Plešovic se vsadil, že si postaví vlastní vesnici a bude v ní sám starostou. A sázku vyhrál. Na své zahradě vybudoval miniaturní svět v duchu selského baroka.
-
Stavitel dvou kostelů podle pověsti prohodil plány a skončil na šibenici. Pravda je ale asi jiná
Nad Dolním Dvořištěm, poblíž hraničního přechodu do Rakouska, se vypíná nijak zvlášť nápadný Šibeniční vrch. Proč se tak jmenuje, o tom vypráví stará pověst.
-
Jihočeské obci Strunkovice nad Blanicí se přezdívá Mexiko. Souvisí to s několika místními žoldnéři
Víte, že existuje jihočeské Mexiko? Řeč je o Strunkovicích nad Blanicí. Kořeny této netradiční přezdívky spadají do druhé poloviny 19. století, konkrétně do roku 1864.
-
Zbraní je mezi lidmi stále víc. Počet nic neznamená, samotné zbraně nezabíjejí, komentuje lektor
Na jihu Čech je více než 95 tisíc legálně držených střelných zbraní. Kraj patří mezi ty nejvíce „ozbrojené“. Kdo si vůbec pušky pořizuje a proč? Jaké podmínky musí splnit?
-
Bývaly doby, kdy kominíci museli skutečně prolézt komínem, aby jej vyčistili
Víte, jak vzniklo pořekadlo, které praví, že kominík přináší štěstí? V pořadu Vltavín to vysvětlí Josef Bažant, místopředseda spolku pro založení muzea kominického řemesla.
-
Myslel si, že bude opravovat pračky. Stal se muzikantem a dlouholetým ředitelem divadla
Karel Daňhel je emeritní ředitel Divadla Oskara Nedbala v Táboře, muzikant, scénárista, autor unikátní série výchovných koncertů, ale také letec, jachtař a skvělý vypravěč.
-
Každý ukončený rok je teplejší než ten předchozí, uvádí jihočeská meteoroložka
Vývoj počasí na jihu Čech monitoruje už několik let redaktor Zdeněk Zajíček. Může díky tomu přinejmenším potvrdit jeden fakt, o jehož příčinách se diskutuje po celém světě.
-
Lidé věřili v léčivou sílu pramene svaté Barbory v údolí Želno. Vodu si tu můžete nabrat i dnes
Všimli jste si, kolik je znovuobnovených poutních cest a míst u různých kdysi slavných pramenů, kostelů nebo památných míst? Jedním z nich je údolí Želno nedaleko Trocnova.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 43
- 44
- 45
- 46
- 47
- …
- následující ›
- poslední »