Zdena Kolářová: O chlebu
Chléb náš vezdejší dej nám dnes, prosí miliony křesťanů ve své modlitbě každý den o jídlo pro sebe a své rodiny. Často nejsou jejich modlitby vyslyšeny, a tak si lidé pomáhají všelijak.
Chlebové placky se naučili vyrábět z čehokoli. Zatímco obyvatelé chudých částí zeměkoule se spokojí s pečivem z kůry stromů, naše západní civilizace je, co se mlsnosti týká, jiný pašák.
Máme chleba kmínový, podmáslový, cibulový, no, je jich prý na 300 druhů. Kupodivu jen málokterý je opravdu dobrý.
Já to můžu říkat, můj táta byl cukrář a pekař a celý život jsem poslouchala, jak má správný chleba vypadat a chutnat, protože táta chlebu opravdu rozuměl. Však mu taky teta, která na Vysočině pekla ve staré peci chleba pro celou rodinu, dávala to nejlepší hodnocení.
Pekla chleba s fenyklem a spolu s opraženou moukou na spodní části kůrky, to byla velká dobrota. Odváželi jsme si vždycky dva velké pecny domů a nezbyl z nich ani kousek. Byly moc dobré a… požehnané. Nejen pečlivou prací s kváskem a všemi úkony, které výrobu chleba provázely.
Teta totiž každý pecen, když ho na starodávné lopatě vyndala z horké pece, pokřižovala. Na mou otázku proč to dělá, měla jednoduchou odpověď. Musím přece pánbíčkovi poděkovat.
Já vím, vypadá to jako replika ze starých románů, ale něco na té úctě bylo obdivuhodné. To my lidé městští jsme jiní kádři. Chleba kupujeme bez rozmyslu, když zbyde, necháme ho zplesnivět v igelitovém sáčku a pak šup s ním do koše. Moc se to nezlepšilo, ani když chleba podražil.
Ten rituál tety Františky s křížkem se mi moc líbil. Byla v něm úcta k lidem, kteří museli zasít, sklidit, postarat se o zrno, aby vydrželo až do příštího roku, zadělat těsto, upéct chleba. Byla to pokora k životu a tradicím.
Já chleba nežehnám, ale nikdy bych ho nehodila do koše s odpadky. Kupuji jen to, co opravdu spotřebujeme a když zbyde, pošlu ho slepičkám. I když si chleba můžeme koupit kdykoli, naši úctu si určitě zaslouží.
Související
-
Zdena Kolářová: Rajská jablíčka
Čeština má spoustu drobných nuancí, chcete-li s její pomocí přesně vyjádřit situaci nebo popsat věc.
-
Zdena Kolářová: Jak jsem zjistila, že jsem stará
Jak jsem zjistila, že jsem stará? Viditelných důkazů je dost. Jenže já si pořád myslela, že uvnitř rezavějící schránky žije mladý duch, který je schopen přijímat vše nové.
-
Zdena Kolářová: Balkonové potěšení
Když mi stát vrátil náš rodinný činžák, nebo spíš jeho ruinu, předsevzala jsem si, že z něj opět udělám dům, kde se lidem dobře bydlí a nájemníci se pořád nestěhují pryč.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Anglický humor, který léčí! A nestárne...
Vladimír Kroc, moderátor
Doktor v domě
Populární humoristická kniha ze života mediků, lékařů a jejich pacientů. Čte Aleš Procházka, režie Vlado Rusko.
