Zdena Kolářová: Rajská jablíčka

21. září 2023

Čeština má spoustu drobných nuancí, chcete-li s její pomocí přesně vyjádřit situaci nebo popsat věc.

Tak třeba „rajské jablíčko“. Už ten půvabný název vyvolá vizuální představu červeného plodu, vykukujícího koketně zpoza listů zeleného keříku, a ještě pošimrá chuťové buňky. Rajské jablíčko, to musí být něco krásného, říká nám naše představivost a zkušenost.

Bejvávalo. Rajská jablíčka se ze zeleniny nebývalých půvabů a chutí stala podivnou hmotou, kterou si za poměrně velkou částku koupíte v obchodě. Aby byla červenější, dávají je obchodníci pod klamavá světla, která z nich dělají holku k nakousnutí, což se doma ukáže jako velký omyl.

Já tyhle bledule nekupuji, ale vaničku s nimi mi nedávno přinesla rodina, protože ví, že na rajčatech ujíždím. Nebyly k jídlu ani při troše mé mlsné vůle.

Často uvažuji o tom, proč obchodníci, kteří se holedbají tím, že pro své zákazníky seženou cokoli, nakupují bledá, nezralá, téměř anemická rajčata, co nejsou k jídlu. Dost jich končí na skládce, protože než dozrají, shnijí. To se mi zdá mimořádně neekologické, když se teď na tohle téma všeobecně šílí.

Copak musíme shánět jahody jako ta nebohá Maruška z pohádky zrovna v lednu? Nebo táhnout v zimě pod paždí velikého melouna, co se naposledy červenal v minulém létě? Jak to, že jsou v obchodě v plném létě trpká rajčata, která měla dozrát v klimatizovaném autě? A protože je to proti přírodě, tak se jim to nepodařilo. Jak to, že si my, zákazníci tohle zboží pořád kupujeme?

autor: Zdena Kolářová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související