Zdena Kolářová: Jak jsem zjistila, že jsem stará
„Jak jsem zjistila, že jsem stará?“ Viditelných důkazů je dost. Jenže já jsem si pořád myslela, že uvnitř rezavějící schránky žije mladý duch, který je schopen přijímat všechno nové s nadšením, že může být u toho, jak se mění svět. Pravda vyšla najevo za zcela banálních okolností.
Čekala jsem na televizní pořad, který jsem chtěla vidět, a při reklamě četla noviny. V jednom okamžiku jsem zvedla oči a zjistila, že na obrazovce jsou nějací muži, co vypadají jak bájní hadi. Na obtloustlých pažích nebylo místečko bez tetování.
Jak jsem vyrozuměla, byli to členové jakési zahraniční kapely. Mluvili o tom, že už si mysleli, že nebudou tvořit, ale teď složili hit, který posluchači milují a jsou při něm šťastní. Na důkaz těchto slov pustila režie ukázku, kde jeden z muzikantů repo - rokoval hlasem, kterým mne jako malou holku strašil bratranec lezoucí ze sklepa, až jsem se počůrala strachy.
Při pohledu na jásající diváky jsem si kladla otázku, zda se jim to opravdu tak líbí, nebo jásat nad každou blbinou je prostě in. Jen tak mimochodem z toho řevu jsem porozuměla několika slovům ...dead, fuck, asi víte sami, co znamenají.… že by to byla nějaká povznášející poetika, to bych si netroufala říct.
No jo, stáří přišlo záludně, z jiné strany, než jsem čekala, přes potetované muzikanty a moje malá tolerance k nim dokázala, že hranice mých možností pochopit současný svět i hudbu končí někde u skupiny Kabát.
Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Se mnou už to lepší nebude a tak se těším, až si pustím Franka Sinatru. Jeho píseň New York, New York mi svými vesele poletujícími notičkami vždycky zlepší náladu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
