Zdena Kolářová: Udělej to líp
Současná doba je charakteristická zvýšeným výskytem kritiků na jeden metr čtvereční. Znají na všechno recept. Velké možnosti mají na sociálních sítích, kde jim anonymita umožňuje opřít se do problému prostřednictvím nadávek a sprosťáren.
Vyjadřují se k výkonu herců v televizi, věděli by si rady s řešením důchodů, nebo válečné krize i se státním rozpočtem, pletou se i do lékařského řemesla. Prostě vědí všechno.
Jejich pivní mozol naznačuje, že vše řešili s podobnými mudrlanty, jako jsou oni, někde u piva, a tak jim přece nebude nikdo nic povídat. Hospoda byla v Čechách vždycky považována za univerzitu života.
Jak to tak bývá, každý z nás má pocit, že nosí v torně maršálskou hůl. Mám po ruce osobní příklad. Když jsem kdysi nabyla dojmu, že už o novinařině, zejména té rozhlasové, vím všechno, chtěla jsem to dát na vědomí i svému okolí.
Po vyslechnutí pořadu jednoho svého kolegy jsem začala mudrovat, co bylo špatně, proč tam byla taková nevhodná hudba a nebylo to zajímavé a nemělo to žádnej šmrnc.
Můj zkušený kolega, který rozhlas ovládal dokonale, mě poslouchal, a když už to moje remcání nemohl vydržet, procedil nakvašeně mezi zuby: „Když seš tak chytrá, udělej to líp.“
Trochu jsem se urazila, ale pak jsem to vzala jako výzvu. Za téma jednoho literárního pořadu jsem si vybrala Petra Voka. Přehrabala jsem hromady knih, zajela do třeboňského archivu, po večerech jsem ťukala na stroji text, který jsem mnohokrát přepisovala, abych velmože jihočeského dominia vylíčila se vší úctou a odpovědností.
Ten šťouchanec, ta věta od mého kolegy mi moc pomohla a provázela celý můj novinářský život. A hodila se i v běžném životě.
Až se vám zase bude chtít něco kritizovat, vzpomeňte si na větu „Tak to udělej líp!“ Třeba vás tahle formulka taky někam posune.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.