Sebepoškozování může být pro teenagera stejným únikem jako pro dospělého alkohol. Případů přibývá, říká psycholog

Sebepoškozování může být podle psychologa prostředkem, který dítěti pomáhá dostat pod kontrolu náročné situace nebo silné emoce. „My dospělí si často při rozrušení třeba dáme panáka alkoholu. Víme, že to naše problémy nevyřeší, že to pro nás není zdravé, ale že nám to přinese nějakou úlevu,“ přirovnává.

Když si teenager ublíží například pořezáním, přinese mu to v řadě případů skutečně krátkodobou úlevu. „Může to fungovat jako odlákání pozornosti od toho, co se děje v naší hlavě, od bolesti, může to přinést řešení v tom smyslu, že se nemáme rádi, tak si ublížíme. Je to chování, které krátkodobě pomáhá, ale je samozřejmě neužitečné,“ říká David Havelka.

Případů sebepoškozování i sebevražedného chování mladých lidí, zejména dívek, podle něj v posledních letech značně přibylo. Objevuje se také více hospitalizovaných a léčených pacientů. „Domnívám se, že je to způsobené celospolečenskou situací, zdravotnickými omezeními spojenými s covid pandemií, vlivem sociálních médií a podobně,“ komentuje.

Čtěte také

Školní zážitky mohou založit půdu pro úzkosti a deprese a ovlivnit nás na zbytek života

Za problémy jsou ale často také rodinné problémy, vztahy. „Je důležité uvědomit si, že nežijeme ve vakuu, ale jsme obklopeni druhými. Každý má své přirozené prostředí, které mu může více, nebo méně efektivně pomáhat. Proto je důležité spolupracovat s rodiči, se sourozenci,“ vysvětluje psycholog.

Mladým pacientům je zároveň potřeba předat něco, co jim pomůže vnitřní tenzi a bolest překonávat správným způsobem. Dětská psychiatrická nemocnice v Opařanech proto zavedla program dialektické behaviorální terapie. „Ukazuje se jako výzkumně nejověřenější přístup pro pomoc dětem a dospívajícím, kteří se výrazně sebepoškozují a jsou sebevražední. Začínáme terapii zavádět jako první v republice a doufáme, že budeme stejně úspěšní jako naši zahraniční kolegové,“ doplňuje David Havelka.

Zároveň zdůrazňuje, že rodiče, prarodiče a další dospělí by neměli dětská trápení odbývat větami typu: „Ale jdi ty…“ Tím zahazují šanci na včasnou pomoc, která je důležitá. Jde o život – nejenom fyzicky, ale i o jeho budoucí kvalitu. Psychická kondice, se kterou vstupujeme do dospělosti, nás totiž provází po další desítky let.

Celý rozhovor s klinickým psychologem Davidem Havelkou o velkých dětských trápeních si poslechněte v magazínu Zdravíčko online.