Nebýt obětí. To je podle psychologa hlavní pro překonání traumatu. Varuje i před „běžným“ stresem

K těžkým duševním traumatům podle lékaře vede nejen válka, ale i situace jako znásilnění, přepadení, těžká dopravní nehoda, živelná pohroma a enormní strach o svůj život. S takovými zážitky se každý vyrovnává po svém. Někdo se z nich dokáže oklepat, jiný si je v sobě nosí a ony se k němu neustále bolestně vrací.

Jak tedy nenechat trauma, aby pohltilo zbytek našeho života? „Především se rozhodnout, že se to nestane, nechtít být obětí. Skutečně jsou lidé, kteří se stávají vězni svého osudu a nechají určitou traumatickou zkušenost pronikat do svého života,“ odpovídá Václav Šnorek.

Zátěžovou situaci ale nelze jen tak přejít. „Tlusté čáry zde nefungují, to určitě ne, musíme se tím zabývat, ale zároveň prostě chtít žít dál. A to je důležité. Těžko můžeme pomoci člověku, pokud on sám nechce, aby se jeho rozpoložení změnilo,“ komentuje psycholog.

Pro posttraumatickou stresovou poruchu je charakteristické určité uzavření se do sebe, omezení sociálních kontaktů. „Ti lidé řeší svůj problém a nemají příliš kapacitu vstupovat do mezilidských vztahů, hovořit s druhými. Proto je určité dobré se zeptat, jestli něco nepotřebují, zda můžeme nějak pomoci. Na druhou stranu, pomoc opravdu nemůžeme nikomu vnucovat, většinou bychom měli vyjít z toho, co ten člověk sám chce,“ popisuje Václav Šnorek.

Čtěte také

Zlomené srdce je traumatem pro srdeční sval. Podle celostní medicíny se bolesti duše projevují v bolestech těla

V případě posttraumatického stresu rozhodně doporučuje vyhledat odborníka. „Čím déle se řešení odkládá, tím je potom složitější vrátit se k nějaké normalitě, protože ten problém má tendenci se upevnit,“ varuje.

Mnoho lidí dnes trpí „běžným“ stresem, který bychom také neměli opomíjet. Zde je snazší najít řešení a můžeme se obejít i bez pomoci psychologa. „Je hodně důležité, abychom blízkému nabídli podporu, umožnili mu jaksi doplnit to, co postrádá. Pokud má pocit, že je přetížený, pokusit se s ním hledat možnosti, jak mu ulevit. Často se může jednat třeba o organizaci rodinného života,“ připomíná Václav Šnorek.

„Někdy se tyto problémy bagatelizují, ale nevyplácí se je podceňovat. Je nepochybně dobře, že věnujeme pozornost traumatizovaným lidem, ale neměli bychom opomíjet, že i ten, kdo nic vyloženě děsivého nezažívá, nemusí mít život lehký. A přitom je jednodušší mu pomoci než lidem, kteří jsou závažným způsobem traumatizováni,“ doplňuje.

Celý rozhovor s psychologem Václavem Šnorkem o dopadech těžkých životních situací na naši duši si poslechněte v magazínu Zdravíčko.