V krizi nehledejme, co nemáme a nemůžeme, ale co máme a o co se můžeme opřít, radí nemocniční kaplan

Jako vedoucí oddělení spirituální péče se stará o to, aby léčba duše pomáhala uzdravovat tělo. Jeho klienty ale nejsou jen nemocní, jsou to i jejich blízcí a také zdravotníci. Ti všichni si k němu chodí pro pomoc.

„To, čím trpí pacienti během hospitalizace, může být osamělost, smutek nebo strach. Když člověk onemocní, mohou se dostavit nějaké naléhavé vztahové a existenciální otázky. Jsou pacienti, kteří ne vždy spolupracují s okolím a potřebují posílit pocit důvěry a naděje. Některým schází, nebo pod vlivem nemoci selhává smysl života. Ptají se, proč se ty věci dějí. A někteří si potřebují prostě jen popovídat,“ popisuje Rostislav Homola.

Příbuzní pacientů podle něj mnohdy špatně nesou nemoc či odloučení blízké osoby. „To jsem si také uvědomil, že nejjednodušší věci si velice těžko říkáme. Velice těžko se hledají slova při komunikaci s nemocným členem rodiny a já pak funguji jako takový zprostředkovatel. Někteří příbuzní potřebují povzbudit při provázení nemocného, někteří zažívají emoční chaos vyvolaný ztrátou blízké osoby, někteří potřebují načerpat novou sílu. To je moje služba pro ty příbuzné,“ říká.

Čtěte také

Přehnaná péče seniorům neprospěje. Nechte je dělat běžné činnosti, cvičí tak mozek

Nemocniční kaplan pomáhá i personálu. „Zvlášť v posledních dvou letech se zdravotníci cítí vyčerpaní, mnohdy podráždění, sklíčení. Mohou postrádat pocit bezpečí, spokojenost na pracovišti, také na ně doléhají osobní starosti. Takže já jsem tam i pro ten personál a jsem tam pro něj rád,“ dodává.

Nemocniční prostředí velmi ovlivnila pandemie koronaviru. „Celé toto období mi připadá jako takový nekonečný příliv, kdy vlna za vlnou naráží na člověka a celou společnost. A každá vlna vyvolává spíš strach a otázky. Máme spoustu otázek a málo odpovědí a máme různá řešení, která rozdělují společnost. Můj postoj je být zodpovědný za sebe, za své zdraví i za zdraví druhých, ale nepodlehnout strachu, a potom být tím, který spíš spojuje, než rozděluje, a nepodlehnout tlaku na to rozdělení,“ komentuje Rostislav Homola.

V krizové době je podle něj třeba hledat kotvy, jistoty, které nám pomohou. Může to být manželství, rodina, smysluplná práce, přátelství, sport, zdravý životní styl, odpočinek, příroda nebo třeba vnitřní víra v Boha.

„Když za mnou lidé přicházejí, většinou mi říkají, co všechno nemohu a co všechno nemají. Já se v tom rozhovoru musím dostat k tomu, co všechno ještě mají a co všechno ještě mohou. A o to se mohou opřít,“ uzavírá.

Celý rozhovor s nemocničním kaplanem Rostislavem Homolou si poslechněte online.