Školní zážitky mohou založit půdu pro úzkosti a deprese a ovlivnit nás na zbytek života

Negativní školní zážitky mohou založit půdu pro úzkosti a deprese a ovlivnit nás na zbytek života. V magazínu Zdravíčko jsme o tom mluvili s psychiatrem Janem Tučkem, primářem českobudějovické nemocnice.

Jedním z běžných projevů úzkosti jsou děsivé sny o písemkách a zkouškách. Probudíme se a s ulehčením si uvědomíme, že je máme dávno za sebou. Ale proč nás neopouštějí ani po letech?

„Jsou to vlastně přelomové momenty, důležité chvíle a není divu, že se nám zapsaly do podvědomí a že je musíme nějak zpracovávat. Jsou to navíc velmi intenzivní zážitky, prožité v době našeho psychického vývoje,“ vysvětluje psychiatr.

Z opakovaných neúspěchů vznikají psychické problémy

Škola je podle něj soutěživé prostředí, důraz se klade na výkon a může se stát, že v něm začneme selhávat. „Ačkoli je řada laskavých pedagogů, kteří nás obtížemi provedou, jsou i tací, kteří nám situaci neulehčí, třeba jen nevědomky. Ale výsledkem je, že jsme neuspěli. A když se nám opakovaně nedaří, vznikají z toho psychické problémy,“ dodává Jan Tuček.

Škola je soutěživé prostředí, důraz se klade na výkon|foto: Profimedia

Některé dítě takovou situaci hravě ustojí, jiné se trápí. „Každý jsme jiný, na stejnou situaci zareagujeme různě. Podmíněno je to geneticky a také tím, jak nás rodiče připravili na stres,“ připomíná psychiatr.

Důležité je přitom období předškolního věku a vztah k matce a rodině. „To je prvopočátek, který nás formuje, tady se poprvé dozvídáme, jak se k nám asi bude chovat svět a jak se my postavíme k němu. Ve škole pak narazíme na autoritu, jsme v jednoznačně podřízeném postavení. A to, co jsme zažili v útlém dětství doma, nás pak předurčuje k tomu, jak se se stresem vyrovnáme ve škole nebo později i v práci. Buď to bude úzkost, anebo vyjdeme z těžké zkoušky posílení,“ říká.

Jak dát základ zdravému sebevědomí?

Jak tedy malé děti vychovávat, abychom jejich zdravému sebevědomí dali ty nejlepší základy? „Určitě s láskou, ale ne opičí,“ reaguje Jan Tuček. „Není dobré chránit dítě za každou cenu, úzkostlivě – tím mu vtiskáváme vzorec: Pozor, svět je nebezpečný.  Lepší je kontrolovaná svoboda: Nechávám tě objevovat svět, hlídám tě, aby sis vážně neublížil, ale když si rozbiješ koleno, nic se neděje, já ti ho ošetřím.“

Není dobré chránit dítě za každou cenu, úzkostlivě. Tím mu vtiskáváme vzorec: Pozor, svět je nebezpečný.
psychiatr Jan Tuček

Vlivy na školní dítě se navíc sčítají. „Málokdy při terapiích najdeme něco, o čem bychom mohli jednoznačně prohlásit, že právě tohle je spouštěč všech problémů. Že mi paní učitelka ve třetí třídě dala poznámku a bylo to nespravedlivé, a proto jsem takový a makový. Ne. Vedle pedagoga, který mě proháněl, tu byl možná i dětský kolektiv, který mě nepřijímal, přísní rodiče, jejichž nárokům jsem neuměl vyhovět. A tak je jasné, že jsem nemohl vyrůst v úspěšného a vyrovnaného člověka,“ vysvětluje psychiatr.

Dětská deprese se projevuje jinak

Z medicínského pohledu může mozaika drobných neporozumění dospět až do řady psychických chorob. „Může se formovat úzkostná porucha, kdy se i v dospělosti bojíme vystoupit na veřejnosti, na poradě, bojíme se začlenit do pracovního kolektivu, straníme se spolupracovníků nebo lidí v domě,“ říká Jan Tuček.

U dětí může dojít k sebevražednému jednání, sebepoškozování, objevují se depresivní poruchy a podobně. „Chtěl bych apelovat na rodiče, ať se všímají svých dětí. Dětská deprese se totiž projevuje jinak než u dospělého. Dítě nemusí být smutné, ono třeba začne zlobit. Každá změna v chování může být negativním signálem,“ zdůrazňuje.

Děti by měly začít včas sportovat. Budou zdravější a také psychicky odolnější

• Upravit
• Smazat

Člověk je naprogramován k pohybu. Bez něj tělo chátrá, trpí pohybový aparát, srdce i plíce, nefunguje správně zažívání a projevují se i psychické obtíže. Naopak ten, kdo se pravidelně věnuje rozumné tělesné aktivitě, je zdravější a psychicky i fyzicky odolnější.

K psychiatrické diagnóze ale vede neúspěch v dětství jen výjimečně. Časté jsou ovšem pocity méněcennosti, nedocenění se a podceňování. To náš dospělý život ovlivňuje velice a dlouhodobě.

„Chce-li člověk svůj život změnit, má několik možností. Dobrá je expozice, tedy vystavování se podobným situacím, a učení se je zvládat. Takto můžeme překonat třeba trému. Méně vhodné už je řídit se radami okolí, ty mohou být dobře míněné, ale neúčinné. A vyloženě nebezpečné je užívání berliček, kterými si dodáváme odvahy – alkoholu nebo léků. Ty mohou být návykové a mohou vést k mnohem závažnějším problémům,“ varuje Jan Tuček.

Co tedy doporučuje? Návštěvu psychologa. „Terapie, ve které probereme situaci, její důvody, vývoj, současný stav a hledáme východisko, je sice během na dlouhou trať a může trvat roky, zato má výsledky,“ uzavírá primář psychiatrického oddělení Nemocnice České Budějovice.