Sto procent našich pacientů zemře, ale my musíme zajistit dobrý konec, říká lékařka paliativní péče

Jak říká, důležité je vidět člověka, ne jen diagnózu. „V závěru života jsou medicínsky úplně nejdůležitější symptomy. Aby člověka pokud možno nic nebolelo, nebo aby ho to alespoň bolelo tak, že se to dá snést, protože někdy to bez bolestí prostě nejde. Ale současně, aby mu bylo fyzicky dobře,“ popisuje.

A je-li nevyléčitelně nemocnému fyzicky dobře, pak se dá pracovat na kvalitě jeho života i v samém závěru. „Aby byl s lidmi, které má rád, v příjemném prostředí. Ať už je jím nemocnice, domov pro seniory nebo jeho opravdové doma. A podle mě je klíčové i to, aby se člověk mohl podívat zpátky a říci si, že ten život stál za to,“ dodává Veronika Helešicová.

Lidé se většinou také chtějí rozloučit. Ať už ti, kteří odcházejí, nebo jejich blízcí. Možná ale neumějí odhadnout ten správný okamžik, nevědí, kolik mají času, nechtějí předbíhat událostem. Podle názoru Veroniky Helešicové jim v tom mohou pomoct odborníci. „Když už je člověk opravdu slabý, tak většinou víme, že se jeho čas nachyluje. Ačkoli někdy nás pacienti překvapí,“ usměje se.

Čtěte také

Umírala v jihočeském hospici, ale chtěla do své postele na Ukrajinu. Poslední přání se podařilo splnit, vypráví ředitel

Nicméně, podstatné je být k dispozici. „Tedy neloučit se pořád, ale být si pořád nablízku. A říct si možná i to: Vidím, že už jsi unavený, jestli chceš, tak už můžeš jít, já to tu zvládnu... Někdy to je právě to, co nemocný potřebuje slyšet, aby odešel. Stejně tak se nám stává, že nemocný potřebuje, aby ho někdo v poslední chvíli držel za ruku, ale jiný zemře až poté, co všichni odejdou, možná potřebuje svůj klid. Každý to má jinak,“ zmiňuje lékařka.

Otázkou je, do jaké míry umožní dnešní medicína člověku, aby zemřel po svém. „No, to těžko říct, my jsme hrozně bojovní. My jsme se naučili bojovat s nemocí i se smrtí. Ale jak říká předseda paliativní společnosti, všichni lékaři by si měli uvědomit, že sto procent našich pacientů zemře, my to prostě nevybojujeme. Ale musíme zajistit dobrý život a dobrý konec,“ vyzdvihuje Veronika Helešicová.

„A někdy musíme být upřímní,“ doplňuje paliatička, „upřímní sami k sobě, jako lékaři, ale i k pacientům. A říct: My si myslíme, že víc neumíme, že teď jsme bezmocní. Teď už nehrajeme o uzdravení, ale o dobrý konec. Když to řekneme – a je to pro nás těžké, protože pro řadu lékařů je to prohra – tak současně je to přesně to, co pacienti potřebují vědět, aby bylo zřejmé, na čem jsou. A aby věděli, že my je jako lékaři v tu chvíli neopouštíme, že jsme tady pro ně i tak. Aby ty dny, měsíce, možná roky, které jim zbývají, byly dobré. Ale aby i ten konec byl dobrý. Že i tohle je práce medicíny.“

Celý rozhovor o paliativní a hospicové medicíně s lékařkou Veronikou Helešicovou si poslechněte online.