Umírala v jihočeském hospici, ale chtěla do své postele na Ukrajinu. Poslední přání se podařilo splnit, vypráví ředitel

3. leden 2024

Vánoce vrcholí svátkem Tří králů. Biblický příběh o vznešených mužích, kteří přišli obdarovat novorozeného Krista, připomíná v přeneseném slova smyslu i dary, kterých se každý den dostává nám. V prvé řadě je to dar života. Někdy to ale může být i dar smrti – takové, jakou si pro sebe přejeme a jakou potřebujeme.

Jeden takový příběh vypráví v novoročním Zdravíčku Robert Huneš, ředitel Hospice svatého Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích a prezident Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče.

„I nás v hospici se dotkla ukrajinská patálie. Zažili jsme třeba to, že pacientka, která se u nás odebírala na věčnost, ukrajinská paní z Dnipru, velmi zatoužila zemřít doma ve své rodné posteli, v místě těžkých bojů,“ vzpomíná Robert Huneš.

Samotný hospic přání splnit nemohl, protože zdravotní pojišťovny nekryjí výjezd do zahraničí, ale rodina pacientky byla podle něj velmi sveřepá a sama zajistila sanitku. „Ukrajinský lékař se záchranářem jeli skoro dva tisíce kilometrů k nám,“ popisuje.

„Všechno bylo domluvené předem, naši lékaři už je čekali. A pak přišla ta krásná hatmatilka češtiny, ukrajinštiny, angličtiny, latiny, kdy si lékaři vyměnili nejdůležitější informace. My jsme je vybavili nejnutnějšími léky, protože hrozily akutní potíže, aby to po cestě zvládli,“ doplňuje ředitel prachatického hospice.

Po krátké chvíli se osazenstvo sanitky i s pacientkou vydalo znovu na téměř dva tisíce kilometrů dlouhou cestu. „A díky tomu paní skutečně měla možnost zemřít ve svém rodném domě na Ukrajině. To jsou ty velké věci, o kterých třeba při své práci přemýšlím, jak je budeme zvládat nově,“ komentuje Robert Huneš.

Celé novoroční Zdravíčko s Robertem Hunešem, ředitelem prachatického hospice, si poslechněte online.

Spustit audio

Související