Truchlení po někom, kdo nám odešel, je těžké, ale normální. A první Vánoce jsou příležitostí ke smíření, říká ředitel hospice
Ať si to chceme přiznat, nebo ne, covid s námi zatočil. Nejen, že stále nemůžeme žít tak, jak jsme byli zvyklí, ale připravil nás i o životy. Například v prvním čtvrtletí letošního roku zemřelo v České republice podle statistiků nejvíc lidí od roku 1950. Smutný rekord zní 43 tisíce, víc než třetina z nich byli covidoví pacienti.
Možná i vy jste letos přišli o někoho z blízkých. A teď vás čekají první Vánoce bez něho. Jak je zvládnout, poradil Robert Huneš, ředitel Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích a prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče.
„To jsou ty nejtěžší situace, když v době intenzivního truchlení, kdy se zdá, že už se situace pozůstalého trochu uklidňuje, přijdou Vánoce. Lidé jsou zvyklí být spolu a radovat se ze společných chvil. A to se pak všechno vrací a přirozeně dochází i k zesílení smutku, zvýšení žalu. Slzy nejsou znakem člověka, který něco neunesl. Naopak, jsou normální. To by si měl člověk říct,“ připomíná.
S truchlením a jeho fázemi souvisí podle Roberta Huneše i fenomén smíření. „Smířit se je velmi těžké i pro člověka při plných silách. Například poškorpit se s manželkou, to umí každý, ale přijít a omluvit se, to už jde hůř. Když nás v minulém století připravoval kněz ke svatbě, tak se zeptal, jestli jsme se už pohádali. A my, že ne. Tak běžte pryč, on na to, to vás neoddám. Teprve až se pohádáte a zvládnete se usmířit, budete hodni sňatku,“ vzpomíná.
Mezi tím, když se lidé berou a když se opouštějí, je podle Roberta Huneše paralela. „V manželství platí pravidlo: Nekončete den, aniž byste se usmířili. Zrovna tak je potřeba se usmířit i na závěr. Já vím, že to je těžké. A dvojnásob ve chvílích osamění,“ dodává.
Čtěte také
Potřebu usmíření asi podvědomě cítíme mnozí. Někteří se ale možná se svým zemřelým smířit nedokázali nebo nestihli. Jiní mezi sebou neměli velký konflikt, přesto si teď pozůstalý vyčítá, proč já jsem za ní víc nejezdil, proč já jsem mu častěji neřekla, že ho mám ráda.
„Výčitka je krutá věc, protože dluh jde splatit, ale dluhy duše, když už ten druhý není, ty moc splatit nejde. Možná je to snazší pro věřící, kteří mohou komunikovat skrze modlitbu nebo vnitřní rozhovor. Ten ale můžeme vést všichni, bez ohledu na víru. To je cesta,“ radí Robert Huneš.
Jestliže se o Vánocích rozpláčeme při vzpomínce na našeho blízkého, je to v pořádku. Zároveň to ale podle něho znamená, že jsme toho, koho jsme ztratili, ještě nedokázali propustit na onen svět. „Pořád ho máme v sobě. Můžeme se pokusit aktivně ho propustit ze srdce. A když se to nedaří, mám na to jednoduchý návod. Pět kratičkých vět, které můžeme říct v duchu nebo i nahlas: Děkuju ti. Odpusť mi. Odpouštím ti. Mám tě rád. Můžeš jít.“
Celý rozhovor s Robertem Hunešem, ředitelem prachatického hospice, si poslechněte online.
Související
-
Češi nejsou ateisté, naopak věří kdečemu a různě to míchají, říká katolický jáhen Michal Opatrný
Češi jsou spíše ateisté, ale Vánoce v nich probouzejí duchovno. Občas přijdou – z tradice, nebo ze zvědavosti – také na půlnoční mši. Jak se k tomu staví katolická církev?
-
Zdravotníci nevidí světlo na konci tunelu, říká fotograf, který zachytil dění na covidovém oddělení
Jiří Šneider založil v Českém Krumlově klub amatérských fotografů. Sám fotí lidi při práci a v nejrůznějších životních situacích. Teď pořídil snímky z první covidové linie.
-
Pozůstalým pomáháme ještě celý rok po úmrtí jejich blízkého, připomíná ředitelka hospice
Podle průzkumů by si 80 procent z nás přálo zemřít v pohodlí domova, obklopeno blízkými, bez zbytečného utrpení. Takové poslední přání pomáhá plnit terénní paliativní péče.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.