Zdravotníci nevidí světlo na konci tunelu, říká fotograf a zdravotní bratr, který zachytil dění na covidovém oddělení

2. prosinec 2021

Jiří Šneider založil v Českém Krumlově klub amatérských fotografů Fotoklub Krumlov. Spolu s kolegy vystavuje nejčastěji v tamním kině. Nedávno ale uspořádal třeba i úspěšnou výstavu v synagoze, kde spojil své snímky s malbami (rovněž nadšeneckého) výtvarníka Jiřího Stýbla. Cestuje – pokud to situace dovolí – po celém světě, zejména do Asie, a fotí lidi při práci, v nejrůznějších životních situacích. Teď pořídil snímky z první covidové linie.

Fotografoval zdravotníky, kteří se starají o pacienty s koronavirem ve fakultní nemocnici v Brně. „Začal jsem ráno, kdy je největší ruch a setkávají se noční a ranní služby. Sledoval jsem reakce personálu, ten ranní mumraj. Podle toho, jak ho znám z dřívějška, je teď dvojnásobný. A i dopoledne pro mne bylo zajímavé, protože jsem si říkal: Tohle prostředí znáš, ale ti lidé teď pracují o sto procent navíc, ve dvojnásobném nasazení,“ vypráví.

Jiří Šneider vystudoval obor zdravotní sestra. Pracovní zkušenosti ze zdravotnictví má tedy i vlastní, a to jak od nás, tak ze zahraničí. „Já jsem pracoval přímo v intenzivní péči, takže tu práci v takzvaných prvních liniích znám. Teď je to jiné v tom, že zaměstnanci čekají, že se ta situace někdy uklidní, ale ono to nekončí. Světlo na konci tunelu nevidí. Totéž jsem pozoroval i u rakouských zdravotních sester, které nemají žádnou vizi, kdy to bude lepší,“ říká.

Na druhou stranu Jiřího Šneidera překvapilo, s jakým klidem a profesionalitou lidé stále svou práci zvládají. „Překvapilo mě to velmi a skláním se před nimi. I když ten tlak zvenčí, z oken, ze dveří, z telefonů je obrovský, oni pracují v naprostém klidu, jim ani nic jiného nezbývá,“ dodává.

Čtěte také

Na covidovém oddělení intenzivní péče brněnské fakultní nemocnice tedy vznikla díky Jiřímu Šneiderovi fotografická reportáž. „Tím, že člověk to prostředí zná, tak ví, co si může a nemůže dovolit. Například nemá ostřit na pacienta, to by bylo porušení identity člověka, který není v plném vědomí. Ale spíš se soustředí na atmosféru kolem, na personál, který soustředěně pracuje,“ popisuje.

Podle svých slov se vždy snaží zachytit příběh a emoce. „Tvář, která zrovna komunikuje s pacientem, vizita, kde ti lékaři diskutují a podobně. To pak promlouvá i k divákovi,“ přibližuje.

Jiří Šneider by vybrané snímky po dohodě s nemocnicí rád vystavil. Zatím vystavuje virtuálně na svém webu, obesílá elektronicky fotografické soutěže po celém světě, vydobývá si v nich renomé a během pandemie vystavuje i ve výlohách obchodů. V šuplíku má také sérii portrétních fotografií osobností spjatých s Českým Krumlovem, kolekci, na které postupně pracuje a z níž by chtěl v budoucnu vydat obrazovou knihu.

Celý rozhovor s fotografem, cestovatelem a zdravotním bratrem Jiřím Šneiderem si poslechněte online.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová