Zdravotníci nevidí světlo na konci tunelu, říká fotograf a zdravotní bratr, který zachytil dění na covidovém oddělení
Jiří Šneider založil v Českém Krumlově klub amatérských fotografů Fotoklub Krumlov. Spolu s kolegy vystavuje nejčastěji v tamním kině. Nedávno ale uspořádal třeba i úspěšnou výstavu v synagoze, kde spojil své snímky s malbami (rovněž nadšeneckého) výtvarníka Jiřího Stýbla. Cestuje – pokud to situace dovolí – po celém světě, zejména do Asie, a fotí lidi při práci, v nejrůznějších životních situacích. Teď pořídil snímky z první covidové linie.
Fotografoval zdravotníky, kteří se starají o pacienty s koronavirem ve fakultní nemocnici v Brně. „Začal jsem ráno, kdy je největší ruch a setkávají se noční a ranní služby. Sledoval jsem reakce personálu, ten ranní mumraj. Podle toho, jak ho znám z dřívějška, je teď dvojnásobný. A i dopoledne pro mne bylo zajímavé, protože jsem si říkal: Tohle prostředí znáš, ale ti lidé teď pracují o sto procent navíc, ve dvojnásobném nasazení,“ vypráví.
Jiří Šneider vystudoval obor zdravotní sestra. Pracovní zkušenosti ze zdravotnictví má tedy i vlastní, a to jak od nás, tak ze zahraničí. „Já jsem pracoval přímo v intenzivní péči, takže tu práci v takzvaných prvních liniích znám. Teď je to jiné v tom, že zaměstnanci čekají, že se ta situace někdy uklidní, ale ono to nekončí. Světlo na konci tunelu nevidí. Totéž jsem pozoroval i u rakouských zdravotních sester, které nemají žádnou vizi, kdy to bude lepší,“ říká.
Na druhou stranu Jiřího Šneidera překvapilo, s jakým klidem a profesionalitou lidé stále svou práci zvládají. „Překvapilo mě to velmi a skláním se před nimi. I když ten tlak zvenčí, z oken, ze dveří, z telefonů je obrovský, oni pracují v naprostém klidu, jim ani nic jiného nezbývá,“ dodává.
Čtěte také
Na covidovém oddělení intenzivní péče brněnské fakultní nemocnice tedy vznikla díky Jiřímu Šneiderovi fotografická reportáž. „Tím, že člověk to prostředí zná, tak ví, co si může a nemůže dovolit. Například nemá ostřit na pacienta, to by bylo porušení identity člověka, který není v plném vědomí. Ale spíš se soustředí na atmosféru kolem, na personál, který soustředěně pracuje,“ popisuje.
Podle svých slov se vždy snaží zachytit příběh a emoce. „Tvář, která zrovna komunikuje s pacientem, vizita, kde ti lékaři diskutují a podobně. To pak promlouvá i k divákovi,“ přibližuje.
Jiří Šneider by vybrané snímky po dohodě s nemocnicí rád vystavil. Zatím vystavuje virtuálně na svém webu, obesílá elektronicky fotografické soutěže po celém světě, vydobývá si v nich renomé a během pandemie vystavuje i ve výlohách obchodů. V šuplíku má také sérii portrétních fotografií osobností spjatých s Českým Krumlovem, kolekci, na které postupně pracuje a z níž by chtěl v budoucnu vydat obrazovou knihu.
Celý rozhovor s fotografem, cestovatelem a zdravotním bratrem Jiřím Šneiderem si poslechněte online.
Související
-
Někteří lidé prostě jdou proti systému, ač je to stojí život, říká o očkování primář Aleš Chrdle
Vedeme je všichni. Debaty o tom, zda má smysl očkování proti koronaviru. Argumenty z první linie přinesl primář infekčního oddělení Nemocnice České Budějovice Aleš Chrdle.
-
Pořizování snímků tvoří jen zlomek mojí práce, popisuje reklamní a divadelní fotograf Pavel Hejný
Vyrůstal v divadelní rodině, vystudoval scénografii, ale nakonec se nadchl pro fotografii. Dnes Pavel Hejný fotí pro velké firmy, vytvořil i vizuály pro Jihočeské divadlo.
-
Budějovičtí fotografové se vyvíjí ve Vývojce. Klub funguje už dvacet let a je otevřený všem
Českobudějovický fotoklub Vývojka slaví 20 let. Jeho název odkazuje k chemikálii, ale také symbolizuje vývoj, kterým procházejí členové na cestě za lepší fotografií.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.