Do světa klasické hudby ho vtáhla Dvořákova Novosvětská. Každý orchestr ji ale hraje jinak, říká muzikolog Petr Kadlec
Klasická hudba jako cesta do vlastního nitra. I tak lze podle muzikologa Petra Kadlece vnímat prožitky z mnoha symfonií, které můžou sloužit k sebevzdělávání. Hudební publicista a příležitostný popularizátor zejména vážné hudby několik let spolupracoval s Českým rozhlasem a nyní vede oddělení vzdělávacích programů České filharmonie.
Lásku ke klasické hudbě v Petru Kadlecovi probudila Symfonie č. 9 E moll „Z nového světa“ Antonína Dvořáka. Bylo mu prý asi třináct let. „Na začátku 90. let moji rodiče koupili CD přehrávač a kamarád z gymnázia mi Novosvětskou půjčil na cédéčku. Měl jsem pocit, že to ve mně úplně protrhlo nějakou přehradu. V následujících týdnech jsem jí pak znovu poslouchal asi tisíckrát a nemohl se toho nabažit,“ líčí.
Ačkoliv už uplynula dlouhá doba od chvíle, kdy se pomyslná „přehrada“ protrhla, Novosvětská se Petru Kadlecovi neoposlouchala a pořád v ní nachází něco nového. Na koncertě ji také každý dirigent a orchestr zahraje trochu jinak.
„Když to má člověk naposlouchané z nahrávek a pak přijde na živý koncert, tak je vždycky napínavé, jak to zahrají. Je to strašně zajímavé, slyšet jednu skladbu od německého nebo amerického orchestru. Můžete si díky tomu uvědomit, co v tom oni vlastně čtou jiného,“ popisuje.
Právě tato rozmanitost je podle něj důkazem, že hudba, ať už klasická nebo jiná, oslovuje lidi na celém světě. Každé pojetí dané skladby je ale vždy specifické. „Někdy to třeba zahrají úplně jinak. Člověk je pak velmi překvapený, že z těch stejných not vznikne diametrálně odlišná skladba,“ zamýšlí se.
Celý rozhovor s muzikologem Petrem Kadlecem si poslechněte online.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
