Dirigent v montérkách, slimáci proti klarinetům a basa z lopaty. Klára Boudalová vede k hudbě netradičně

Přenášet radost z hudby a netradičního muzicírování se Kláře Boudalové daří i daleko za české hranice, dokonce za oceán. Na newyorské univerzitě učí své metodě budoucí učitele hudby. „Zblbne“ ale i domácí koncertní profesionály, naposledy si to vyzkoušeli hráči Jihočeské filharmonie v Českých Budějovicích.

„To se sejde Jihočeská filharmonie na pódiu, aby zahrála zahradnický koncert. Dirigent Petr Louženský dorazil v košili a motýlku, ale přes to měl jako správný zahradník montérky. Měl radost, že je má dole ještě umazané od trávy,“ směje se Klára Boudalová.

Pak se všichni společně snažili během koncertu vypěstovat kytičku. Hudbou ji symbolicky zalévali, použili k tomu Smetanovu Vltavu. Mezi květinkami vyrostl plevel, což se projevovalo tak, že některé nástroje hrály něco nepatřičného, a děti to měly odhalit. „A opravdu to děti rozeznaly a všechny plevely z orchestru vytrhaly,“ usmívá se performerka.

Dalším zpestřením byli hudební slimáci, na ty Klára s filharmoniky pustila čínské kachny v podobě klarinetů. „Souboj slimáků a kachen se moc líbil,“ pochvaluje si. „Pak jsme třeba hráli na basu vyrobenou ze zahradní lopaty, děti si zahrály na květináče... No, a nakonec jsme tu kytku vypěstovali,“ dodává.

Čtěte také

S paličkami z Pošumaví hrají bubeníci po celém světě. Vojtěch Pelíšek objednávky přijímal už jako malý kluk

Konkrétně tento program byl určen rodičům a dětem zhruba od čtyř let. I nejmenší účastníci udrželi pozornost celých šedesát minut. „Je to postavené na tom, že publikum jenom nesedí a neposlouchá. Ono pořád něco dělá. Má nějaký úkol, zpívá, juchá, tančí, hraje na tu basu a tak dále. Takže děti se zabaví. Ráda ale využívám jako dobrovolníky i tatínky a maminky. Je někdy těžší je k tomu získat, ale vždycky to stojí za to,“ popisuje Kára Boudalová.

Získat pro takové blbnutí musí ale i členy vážených orchestrálních těles. „Třeba Jihočeská filharmonie je úplně úžasná, v ní je spousta zapálených lidí, se kterými se skvěle spolupracuje. Někdy je to ale těžší a já to chápu. Pro klasické hudebníky, kteří hrají na velice dobré úrovni, je tohle úplně nová role. Občas po nich chci, aby mluvili, aby nějak reagovali, a oni se s tím musejí sžít,“ podotýká.

Nejdůležitější je podle ní přesvědčit seriózní muzikanty o tom, že legrace na pódiu nebude znevažovat jejich umění. „Právě naopak. My učíme další lidi oceňovat umění těch hráčů. Na základě dobré atmosféry získáváme účastníky k tomu, aby hudbě věnovali pozornost. A vlastně poukazujeme na to, že to, co hudebníci dělají, je unikátní,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Klárou Boudalovou si poslechněte online. Uslyšíte i hrůzostrašnou historku o koncertních střevíčkách, zjistíte, jak zní lesní roh ze zahradní hadice i co má společného hráč na hoboj s automatickou pračkou...