Maruška koupí jahody ve večerce, ježibaba vysmahne odvazový song. Punkové pohádky hrají ochotníci ze Čkyně

V neděli 17. září odehraje recesistické Národní divadlo Čkyně dva kusy – naučnou pohádku Šípková Růženka o tom, jak se zbavit obtížného plevele, a pohádkový horor s prvky punku Perníková chaloupka. V něm se děti dozví, co je punk, a pochytí i několik anglických slůvek. Zjistí, že „punk is not děd“, přičemž Děd je příjmení jednoho z ochotníků. Ježibaba svého ježidědu nemá, zato má elektrickou kytaru a než se usmaží, vysmahne pořádně odvazový song.

Čtyři mužští členové ochotnického spolku ze Čkyně tedy očividně (a ušislyšně) pracují s tradičními náměty velmi netradičně. „Je to vždy klasický námět, ale pohádku děti nepoznávají. Snažíme se, aby původních motivů zbylo velmi málo,“ přibližuje punkové pohádky Pavel Pechoušek.

„Například Dvanáct měsíčků hrajeme ve čtyřech lidech. Tři chlapi hrají ženské role, takže to zpočátku vypadá jako travesti show. Kolega Filip Děd jako jediný hraje muže, a to spolumajitele vietnamské večerky Nguyena. Já hraju zlou sestru Holenu. V holenách,“ směje se. Úlohu Marušky dostal po úspěchu z Růženky a Karkulky Karel Remeš, doyen souboru Pavel Opletal je zlá macecha a mluví zásadně ve verších.

Maruška ve čkyňské parafrázi Dvanácti měsíčků chodí plnit zapletené Opletalovy úkoly do obchodu. „Má to štěstí, že v hustém lese kdesi na vrcholu Boubína narazí na vietnamskou večerku, kde může potraviny, fialky, jahody pořídit. Nguyen si nejprve myslí, že ona bude dobrým zákazníkem, a snaží se ji očesat, ale během představení se do ní zamiluje a pohádka končí svatbou,“ prozrazuje Pavel Pechoušek.

Národního divadlo Čkyně hraje teprve pět sezón, ale už za sebou zanechalo stopu i v podobě výhry Štítku na prachatickém festivalu amatérského divadla Štít.

Čtěte také

Fritovaná nutella a kukuřičný pes. Co jedí rockeři na turné, zjistila spisovatelka Petra Klabouchová díky své druhé profesi

Netoličtí ochotníci ze souboru J. K. Tyl mají historii podstatně delší – a bližší představě obrozeneckého národního divadla. Letos oslaví 140 let existence. „Tyláci zaujmou tím, že se ochotničení věnují tak dlouhou dobu a na tak krásném místě, jakým je zámek Kratochvíle,“ přihřívá si polívčičku kastelán zámku a ochotník Petr Šmíd, „děláme divadlo srdcem, tak jako herci ze Čkyně. V jižních Čechách je spousta divadel a lidi do nich rádi chodí. Ale ocení právě i to ochotnické nadšení.“

Zámek Kratochvíle a jeho exteriéry skutečně nabízí jedinečné scenérie. „Je navržený jako místo, které vybízí k tomu, aby se do něj chodilo odpočívat, aby se pomyslnou branou vstoupilo do jiného světa. A teď se nám tedy otevírají brány pohádek,“ říká kastelán.

Už během prázdnin si lidé na Kratochvíli krátili chvíli Divadelním létem. Ochotnický spolek Tyl tam uvedl mimo jiné Světáky, v nichž sám kastelán ztvárnil jednu z hlavních postav – Antonína. „V rolích Světáků jsme se shodou okolností sešli tři Petrové, je to krásná komedie. My vůbec v posledních letech procházíme starší černobílé filmy a nabízíme je divákům. Starší lidé je znají a mají je rádi, mladší zase díky tomu pronikají do tajů a komiky těchto příběhů. Odezva publika byla zajímavá,“ uzavírá Petr Šmíd, který na Kratochvíli hodlá letos přivést ještě třeba slam poetry.

Celý rozhovor s Pavlem Pechouškem a Petrem Šmídem o ochotnickém divadle a jeho spojení se zámkem Kratochvíle  si poslechněte online.