Jak vyboulit crescendo a smýkat smyčcem. Známá skladba se stále dá zahrát nově, říká dirigentka Alena Hron

5. březen 2024

Alena Hron, rozená Jelínková, je stále žádanější dirigentkou nastupující generace. Úspěšně debutovala na Pražském jaru 2023 s orchestrem FOK, vedle toho spolupracovala s řadou dalších symfonických těles u nás i v zahraničí. Působí také v opeře, u pěveckých sborů, skládá, hraje na housle a klavír, zpívá. A ještě k tomu studuje ve švýcarském Curychu. Od sezóny 2024/2025 bude novou šéfdirigentkou Jihočeské filharmonie.

Jak to všechno zvládá? „Zaprvé je to pro mě velká radost. Dělám to, co mě baví a naplňuje, za to jsem vděčná. Zadruhé je potřeba přejezdy naplánovat hodně dopředu a udělat si harmonogram práce, abych stihla nastudovat všechen repertoár,“ odpovídá Alena Hron.

Studiu skladeb se ráda věnuje ve vlaku. Tam často sedí se sluchátky. „Ze začátku hodně poslouchám. Jsou dirigenti, kteří to odmítají, já ale nejsem ten typ. Chci slyšet různé nahrávky, co nejvíc, abych si ujasnila vlastní názor. Pak už tam slyším to své,“ popisuje.

Mladá dirigentka říká, že poslech jí zrychluje práci. „Kdybych pracovala úplně bez nahrávek, musela bych mít k dispozici alespoň klavír. A to ve vlaku většinou nejde,“ směje se Alena Hron. „Ale poslouchám kriticky, tříbím si názor a v hlavě si přehrávám vlastní verzi, jak by se to líbilo mně,“ dodává.

Čtěte také

I dnes se podle ní dá přijít s novou interpretací známé skladby. „Mám to ráda. Ne účelově, abych se odlišila, to ne, ale někdy mívám takové bláznivé nápady. Hudba mi něco evokuje, cítím za ní nějaký příběh, je tam nějaká mimohudební myšlenka, která mě přivede k tomu, abych něco zahrála jinak,“ říká.

Notový zápis ale určuje dynamiku a tempo. Jakou míru svobody tedy dirigent má, jestliže základní parametry jsou dané? „Jsou, ale není to všechno. Je tam spousta věcí, se kterými se dá pracovat – artikulace, jak moc staccato, jak moc legato, jak přesně udělat nějakou frázi, jak vyboulit crescendo, tedy zesílení, a tak dál,“ komentuje Alena Hron.

Pracovat může také s tempem skladby, a to i v takových detailech, jakým je tah smyčcem. „Jestli použít krátký smyk, nebo dlouhý... Těch detailů se potom dá najít čím dál víc. Je to takové objevování. Také to se učím slyšet, učím se to využívat, protože zvukových možností, které šedesát, sedmdesát lidí a nástrojů v orchestru nabízí, je hrozně moc,“ doplňuje.

A poslouchá ji takový šedesáti, sedmdesátihlavý dav? Je v ní někdy malá dušička? Jak se cítí s publikem v zádech, kolik energie dává do velkých gest a co si bere na sebe? Celý rozhovor s dirigentkou Alenou Hron si poslechněte online.

Spustit audio

Související