S paličkami z Pošumaví hrají bubeníci po celém světě. Vojtěch Pelíšek objednávky přijímal už jako malý kluk

S Pellwood paličkami hrají třeba Russell Gilbrook z Uriah Heap, Pavel Valdman z Air Supply, Mika Ronos z Ready Kirken nebo Martin Houdek z Monkey Business. Ale také pochodové kapely v Beneluxu a řada jazzových bubeníků.

U výroby i prodeje byly od počátku i čtyři Pelíškovic děti. Letos čtyřicetiletý Vojtěch Pelíšek, jinak strojní inženýr a manažer, v roce 2018 otcovu živnost převzal.

8 fotografií

Dětství prožil mezi paličkami. „Živnostenské podnikání je prostě takové. Kancelář byla u nás v obýváku a my děti jsme přesně věděly, jak přijmout objednávku, znaly jsme portfolio paliček, znaly jsme zákazníky. Dá se říct, že v procesu výroby byla namočená celá rodina, my děti už od malička,“ říká.

Objednávky se v 90. letech minulého století vyřizovaly většinou telefonem a faxem. „Měli jsme fax se sluchátkem a kazetou se záznamníkem. Zazvonil telefon, ten někdo zvedl, třeba pětiletý Matěj, a řekl: Firma Pellwood. Napsali jsme objednávku na papír a zanesli ji dolů do skladu, kde se s tím potom dál pracovalo,“ líčí Vojtěch Pelíšek s úsměvem.

„Samozřejmě se stalo, že přišla objednávka faxem a protože jsme tam žili, se sourozenci jsme si v tom obýváku hráli, tak se objednávka někam zakutálela. Ale tenkrát na nějakém dni zas tak nesešlo, takže jsme potom při úklidu zprávu objevili, objednávka se zpracovala a k zákazníkovi dorazila,“ dodává.

Zkraje šlo o objednávky převážně z Čech, ale už krátce po roce 1989 se Ivanu Pelíškovi podařilo proniknout i na německý trh. „Cesta od nás do Německa trvá půl hodiny, nicméně prodej do ciziny byl tehdy komplikovaný. Skutečný průlom nám přinesla Evropská unie, kdy je stejně jednoduché obchodovat se zeměmi unie jako v rámci České a Slovenské republiky,“ popisuje Vojtěch Pelíšek.

Téměř od počátku měla čestická firma pana Pelíška svého obchodního zástupce v Dánsku. „To byl tátův kamarád, tuším spolužák z konzervatoře. Bubenická komunita rozšíření našich paliček hodně pomohla,“ vysvětluje syn.

A tak do obývacího pokoje na čestické faře přicházely i objednávky v angličtině. „Odmala jsme ten jazyk nasávali. A protože naše babička žila od roku 1974 v emigraci ve Velké Británii a často jsme ji navštěvovali, dostali jsme angličtinu pod kůži. Dnes se celá rodina bez problémů domluví,“ doplňuje Vojtěch Pelíšek.

A jaké vlastnosti musí mít dobrá palička, v čem spočívá tajemství výroby, kolik druhů paliček u Pelíšků vzniká, jak se Vojta rozhodl převzít otcovo podnikání a proč bubeníky bolí záda? Celý rozhovor s výrobcem paliček si poslechněte online.