Digitálky, trička i náboženské knihy. Pašování zboží bylo za socialismu běžné, režim černý trh toleroval

5. prosinec 2025

Dopolední host

Textil a oděvy, digitální hodinky, alkohol a cigarety, léky, ale třeba také náboženská literatura. To vše za komunistického režimu patřilo mezi „nedostatkové zboží“. Často se nedalo sehnat, a proto se pašovalo. Mohlo by se zdát, že za ním lidé jezdili pouze na Západ, ale opak je pravdou. Třeba lepší boty nebo trička si rodiny vozily z Polska a NDR.

Předvánoční období je v dnešní době silně spjaté s nákupní horečkou. Velká část zboží se pořizuje na internetu. Jak ale vypadaly předvánoční nákupy v době reálného socialismu? Ti, kteří tuto dobu zažili, si dobře pamatují, že na výběr toho moc nebylo. A když zrovna bylo, museli jste si vystát někdy pěkně dlouhou frontu.

„Nákupní horečka sice byla, ale vypadalo to trochu jinak. Podniky zadržovaly zboží ve skladech a prodejny se zásobovaly hlavně na ty exponované předsváteční dny. Sortiment se tak objevil třeba až na stříbrnou nebo zlatou neděli, lidé o tom věděli a stáli fronty, aby sehnali to, co běžně po celý rok nedostali,“ popisuje Michaela Körnerová Chládková z jindřichohradeckého Státního okresního archivu.

I přes všechna rizika s tím spojená tak mnohdy nezbývalo nic jiného než vstoupit na černý trh. „Neměli jste jinou možnost a byl to takový standart, který stát víceméně toleroval. Takřka obdobná byla situace na trhu s valutami, což zase souvisí s podnikem a sítí obchodů Tuzex, které byly založené už v roce 1957. Stát si uvědomoval, že valuty z lidí nějak potřebuje dostat,“ naráží historička na tuzexové platidlo, takzvané bony.

Na jednu stranu bylo celkem běžné něco pašovat, ale s tím se nabízí otázka, zda bylo odkud pašovat. V případě jihu Čech bylo nejblíž Rakousko a Západní Německo, ale do těchto zemí se prakticky nedalo dostat. Nikoliv pamětníky, ale spíše příslušníky mladých generací proto možná překvapí, že různé zboží se pašovalo ze socialistických zemí, jako byly Polsko a NDR.

Když už se vám podařilo vyvézt peníze, museli jste ještě vymyslet, jak zboží nakoupené v zahraničí dopravit zpátky domů. „Do celního prohlášení bylo nutné uvést, jaké cennosti a kolik hotovosti odvážíte a dovážíte. K tomu mám třeba i jednu osobní vzpomínku z dětství. Naše maminka nám koupila trička, ta nasoukala do polštářků v autě a rodiče nám při přejezdu přes hranice řekli, ať si na ty polštářky lehneme a děláme, že spíme,“ vypráví Michaela Körnerová Chládková.

Celý rozhovor s historičkou Michaelou Körnerovou Chládkovou o nakupování v době reálného socialismu si pusťte v přehrávači výše.

autor: Matěj Vodička