Jen 17 procent Čechů naprosto odmítá pomáhat druhým. To je ve světovém měřítku výjimečné
Stovky milionů lidí po celém světě se spojily, aby konaly dobro a ke štědrosti inspirovaly ostatní. Máme za sebou Den štědrosti a dobrých skutků, který každoročně připadá na 2. prosince. Od roku 2016 ho v Česku zastřešuje Asociace společenské odpovědnosti.
Den štědrosti a dobrých skutků vznikl v roce 2012 v Americe jako protiváha k nákupnímu šílenství Black Friday. Jeho cílem je motivovat prakticky celou společnost k darování čehokoliv, co pomůže, ať už jde o hmotné věci, peníze nebo lidské dovednosti.
Česká republika se ke Dni štědrosti pravidelně připojuje od roku 2016, kdy ho začala zastřešovat Asociace společenské odpovědnosti. Podle její zakladatelky a ředitelky Lucie Mádlové jsou Češi výjimeční, co se týká pomoci při mimořádných situacích, a to i v celosvětovém srovnání.
„Ta touha pomáhat je ale neopouští ani v průběhu roku. Potvrzují nám to každoroční data od výzkumné agentury Ipsos, která pro nás mapuje, jak Češi přemýšlejí o pomoci, jak darují a proč. Tady mám pro nás skvělé zprávy, protože pomáhat potřebným považuje za důležité zhruba 80 procent Čechů,“ konstatuje.
Díky zmíněnému výzkumu jsou dárci podrobně rozděleni do několika skupin. „33 procent tvoří dobrovolníci, ti nedarují finance, ale svůj volný čas. Jejich síla je v každodennosti, například píší dopisy seniorům, pomáhají s úklidem veřejného prostranství či přírody, zapojují se do sbírek potravin,“ vyjmenovává Lucie Mádlová.
Čtěte také
Dalších zhruba 10 procent tvoří „aktivisté“, míněno ovšem v dobrém slova smyslu. Pomoc zakomponovali do svého každodenního života a pomáhají dlouhodobě, například pravidelnými příspěvky různého charakteru. Přibližně osm procent tvoří dárci, a ti o své štědrosti příliš nemluví.
Poměrně velkou skupinu pak představují impulzivní dárci, zhruba 26 procent. Zapojí se ve chvíli, kdy je něco opravdu zasáhne. V dnešní době takový impuls přichází třeba ze sociálních sítí.
Výzkum pojmenovává také „vyklízeče“. Do této kategorie spadají ti, kdo vyklízejí své šatníky a nepotřebné oblečení věnují druhým. Dál však ve své pomoci podle Lucie Mádlové nejdou. „I to je ale způsob, jak přispět, a můžete to brát jako pomyslný začátek pro něco většího do budoucna,“ myslí si.
„Nakonec zbývá 17 procent, což jsou odmítači. Pro ně je pomoc druhým naprosto mimo jejich zájem,“ dodává.
Celý rozhovor se zakladatelkou a ředitelkou Asociace společenské odpovědnosti Lucií Mádlovou si pusťte v přehrávači výše.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
