Samotné pořizování snímků tvoří jen zlomek mojí práce, popisuje reklamní a divadelní fotograf Pavel Hejný
Vyrůstal v divadelní rodině, vystudoval scénografii, ale nakonec se nadchl pro fotografii. Dnes je Pavel Hejný úspěšným fotografem. Mezi jeho klienty patří velké firmy, vytvořil také vizuály pro Jihočeské divadlo.
Už od roku 2007 sbíral zkušenosti jako fotograf baletu Národního divadla v Praze. „To je, jako když se člověk učí cizí jazyk. Musí se naučit číst v tom pohybu. Není to jen o tom, že se dívá do hledáčku a hledá něco hezkého, ale musí se napojit na hudbu, emoce, které z toho vyplývají. A to není něco, co se člověk naučí za týden,“ popisuje.
Za svou práci získal Pavel Hejný řadu tuzemských i zahraničních ocenění. V současné době se živí především reklamní fotografií. Mezi jeho klienty patří největší firmy obchodující nejen v Evropě, ale i po celém světě.
Na fotografování ho podle jeho slov baví život, který je s touto profesí spojený. „Každý den jste na jiném místě, dostáváte se na zajímavé lokace, potkáváte se se zajímavými lidmi. Vlastně žádný den není stejný a každý je něčím zajímavý,“ vysvětluje.
Zároveň ale přiznává, že to je někdy vysilující. „Také se mi stalo, že jsem dělal jednu kampaň v noci a pak jel ráno rovnou na další focení. Občas trochu závidím lidem, kteří to mají nalajnované a vědí, v kolik vstanou, co je čeká, dají si snídani a potom jedou do práce. To v mé profesi úplně nejde,“ říká.
Samotné fotografování podle Pavla Hejného tvoří jen asi pět až deset procent jeho práce. „Je to hodně o přípravách, objíždějí se lokace, dělají se castingy, hodně telefonování, psaní e-mailů, schůzky s klienty, prezentace. Potom je samotné focení a následuje vybírání fotek, schvalování, postprodukce. Té čistě fotografické práce je tedy vlastně jen zlomek,“ popisuje.
Letos Pavel Hejný spolupracoval s Jihočeským divadlem. Vytvořil vizuály pro nadcházející sezónu. „Dostal jsem zadání vytvořit jednotný vizuální rámec pro celou sezónu pro všechny soubory, tedy činohru, operu, balet i Malé divadlo,“ uvádí.
Vycházel při tom z loňského vizuálního stylu, který využíval bílý prostor, text a fotografii v rámečku. „Přišel jsem s tím, že teď to naopak bude celé fotografie a rámeček vložím za herce. Divadelní postavy jsou tak v reálném prostředí, které odkazuje na konkrétní inscenaci, ale jsou odstřižené tím rámem. Osciluje to na pomezí lifestylové a studiové fotografie,“ líčí.
Celý rozhovor s reklamním a divadelním fotografem Pavlem Hejným si poslechněte online.
Související
-
Složité přesuny a nechutná snídaně. I takové nástrahy čekaly fotografa na olympiádě
Jeden den fotí ubytovnu pro sociálně slabé, další den politiky a pak slavnosti. Třeba tak může vypadat týden Václava Pancera, který je fotografem České tiskové kanceláře.
-
Budějovičtí fotografové se vyvíjí ve Vývojce. Klub funguje už dvacet let a je otevřený všem
Českobudějovický fotoklub Vývojka slaví 20 let. Jeho název odkazuje k chemikálii, ale také symbolizuje vývoj, kterým procházejí členové na cestě za lepší fotografií.
-
Měl malé ruce. Takový detail rozhodl o tom, že se z Martina Hrušky nestal klavírista, ale herec
Přes 20 let hrál v Jihočeském divadle. Nyní má Martin Hruška angažmá v Praze. „Nabídka přišla v době, kdy už jsem si myslel, že v Budějovicích strávím zbytek života,“ říká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
