Každá šestá rodina to zná – přišli o dítě během těhotenství, nebo těsně po něm. Ztrátu pomáhá nést organizace Dítě v srdci

Rodin, které v České republice přišly o děťátko v perinatálním stádiu, tedy v jakékoli fázi těhotenství, anebo krátce po něm, je překvapivě hodně. Celých patnáct procent. Vychází z toho, že téměř každá šestá česká rodina se s takovou ztrátou potýká.

„Přitom je to společenské tabu. O smrti se u nás nemluví. Kolem matky se chodí po špičkách, anebo to lidé bagatelizují slovy: Jsi mladá, budeš mít ještě dětí… Ale tohle nepomáhá,“ říká ředitelka spolku Jihočeské Dítě v srdci Hana Doskočilová.

Pokud rodina o ztrátě nemluví a s dítětem se nerozloučí, zůstává podle ní hluboké trauma. „Jestliže si lidé nedovolí dát svému smutku volný průběh, neprožijí tu bolest naplno, když si nedovolí plakat, křičet, prostě to v sobě uzavřou, pak si to trauma v sobě nesou. A ono vypluje na povrch, i po dlouhé době, kdy to vůbec nečekají,“ připomíná.

I tátové pláčou

Muži podle Hany Doskočilové truchlí úplně jinak než ženy. Člověk by si možná představoval, že ztrátou plodu bude trpět zejména matka, ale není tomu tak.

Hana Doskočilová, ředitelka organizace Jihočeské Dítě v srdci |foto:Judita Šímová, Český rozhlas

„Zajímavé je, že ke mně do poradny většinou zavolá jako první tatínek. Řekne, že přišli o miminko a že jeho žena už to nezvládá, že nemůže spát a že potřebují pomoc. Takže přijdou oba, já je nechám mluvit a nakonec vyjde najevo, že kromě té ženy trpí úplně stejně i muž, akorát on to prostě neřekne. Drží to v sobě, ženu jakoby chrání, ale na sebe nemyslí a domnívá se, že on musí být v rodině ten silný, aby to celé přežili,“ popisuje.

V bezpečném prostředí poradny, před nezávislým svědkem, muži často pojmenují svůj smutek poprvé. „Když pijeme čaj a povídáme si, tak kolikrát teprve přede mnou řeknou manželce to, co si doma neřekli,“ popisuje ředitelka Jihočeského Dítěte v srdci.

„Ty rodiny potřebují čas. I ten, který jim věnuje někdo jiný. Aby si s nimi sedl a řekl jim, že je normální, že nespí, že pláčou, že jim nechutná jíst. A že to nějakou dobu potrvá,“ dodává.

Šestinedělí s dítětem, které není

Ani od ženy nemůže podle Hany Doskočilové nikdo čekat, že se například z porodu mrtvého dítěte vzpamatuje za tři týdny. „Maminka prožívá šestinedělí, jako kdyby to miminko měla, hormony pracují, emoce jsou na pochodu. Celá ta situace je nesmírně těžká,“ vysvětluje.

A při tom všem by se žena měla vrátit do práce. „To je další vážné téma. Naše sociální pracovnice často odpovídá maminkám i na dotazy, jestli mají nárok na nemocenskou, kdy musejí být zpátky v práci, jak to celé chodí. Pomoc se nedá shrnout do nějakého návodu, je individuální,“ podotýká Hana Doskočilová.

Jihočeské Dítě v srdci poskytuje tedy celou škálu pomoci, od psychologické podpory přes sociální poradenství až po doprovázení v době, kdy dítě z rodiny odchází. Kontakt rodiče získají buď od spolupracujících porodních asistentek, anebo ho snadno najdou sami na webu Jihočeského Dítěte v srdci.

Celý rozhovor s Hanou Doskočilovou, ředitelkou organizace Jihočeské Dítě v srdci, která pomáhá rodinám po ztrátě dítěte během těhotenství, nebo těsně po něm, si poslechněte online.