Slyší hlasy, pohlcuje je paranoia. I takové jsou následky covidu a lockdownu na psychice teenagerů

Závažné psychické problémy se týkají hlavně dětí v pubertě. Ta nebývala snadná nikdy. Jak najít své místo v životě, přijmout měnící se tělo a podobně, to řešila každá generace náctiletých. Teď je to ale jiné.

„Dětem období vlastních změn teď dělá daleko větší obtíže,“ říká Iva Hodková. „Vyhovuje jim nosit roušky, protože je to maskuje, často používají kapuci. S tím, jak se skrývají, jejich potíže rostou. A děti jsou čím dál izolovanější. Omezují svoje zájmy, soustřeďují se jen na své potíže. To naprosto mění kvalitu jejich života.“

Mnozí covidoví teenageři se tedy paradoxně uzavírají mnohem víc, než by bylo nutné. „A to jejich prožívání jde až do patologie, už není v pořádku, už je za hranicí,“ upozorňuje dětská psychiatrička. „Není to jako dříve, kdy jsme se každý trápili se svými pupínky, teď už to má charakter vážného duševního problému, prožívání se velmi posunuto,“ dodává.

Nechtějí opustit pokoj ani sundat roušku

Jak se takový adolescent chová? „Má tendenci nevycházet. Děti už by se mohly vrhnout na své zájmy, konečně opustit svůj pokoj, ale ony s tím mají obrovský problém. Mají pocit, že se na ně lidé dívají, že je sledují, že je dokonce pomlouvají. Objevují se paranoidní stavy,“ popisuje lékařka.

„Dostanou-li se do kontaktu, nejsou schopny dívat se lidem do očí. Nejsou ochotny sundat roušku a to, co člověka dělá člověkem, tedy přirozená komunikace, u nich vázne,“ doplňuje. Podle Ivy Hodkové přecházejí u 40 procent úzkostné poruchy do depresivních příznaků.

Teenageři ztrácejí zájem o cokoli, ztrácejí každodenní návyky a řád, obávají se budoucnosti, mají tendenci se poškozovat nebo se dokonce pokoušejí o sebevraždy.

„Setkáváme se i se sluchovými halucinacemi, kdy děti mají dojem, že slyší zvuky, hlasy. Jsou to vážné stavy, které pokud by se zanedbaly, vedly by k závažným poškozením duševního zdraví v dospělosti. Například sociální fobie mohou být důvodem k invaliditě,“ upozorňuje Iva Hodková.

Čtěte také

Lidé se často snaží léčit deprese sami. Podle psychiatra je to velká chyba

Podle ní je současná situace charakteristická také tím, že mnozí dětští a adolescentní pacienti nikdy dříve v evidenci žádného psychiatra nebo psychologa nebyli. „Mohli mít potíže menšího charakteru, které zatím zůstávaly skryté, nebo je nikdo příliš neřešil. Teď jsou ale v tak vážném stavu, že se s nimi často potkáváme až ve chvíli, kdy vyžadují hospitalizaci,“ říká.

Křehké období puberty v tom hraje zásadní roli.  „Je to období, kdy opouštíme dětství, vstupujeme na práh dospělosti, hledáme svoji identitu – a o to závažnější je průběh úzkostných poruch u dětí staršího školního věku a adoslecentů. Řešili pro sebe už tak těžké období a teď se jim do cesty postavila nečekaná překážka, dlouhotrvající izolace a nejistota. K tomu ztráta možnosti věnovat se svým zájmům, pohybovat se, sportovat, setkávat se s přáteli. Každé dítě je jiné, některé to zvládne jako příležitost. Ale dítě, které mělo vždy k úzkostem blízko, je v ohrožení,“ varuje.

Jakou má tedy lékařka Iva Hodková radu pro rodiče, prarodiče a blízké? Dětí si více všímat, věnovat se jim, plánovat s nimi aktivity jen na krátký čas dopředu, například v horizontu týdne. Snažit se vždy zařadit bod, na který se mohou těšit, ideálně hezký společný zážitek, výlet a podobně. „A věřit v dobré konce. Protože, jak vám potvrdí každý dětský psychiatr, úzkostný rodič rovná se úzkostné dítě,“ uzavírá.

Celý rozhovor s psychiatričkou Ivou Hodkovou o nárůstu dětských úzkostí po covidu si poslechněte online.