Únavový syndrom může být následkem fyzického a psychického vyčerpání, ale i skryté nemoci

Takový stav zažila například mladá žena, která chodila do zaměstnání a zároveň pečovala o dva umírající v rodině. Pendlovala mezi nimi, pomáhala jim s hygienou, úklidem i jídlem. Když opustili tento svět, teprve poté se zhroutila.

„To je situace typická pro vyčerpání organismu. Můžeme to vnímat tak, že organismus si uvědomuje, že tu zátěž, kterou na něj dotyčná naložila, není schopen zvládnout. Utíká se do jakési obrany, dává signály o tom, že není schopen tak intenzivně pracovat na několika místech, vypíná,“ říká Pavel Dohnal, primář 2. oddělení následné péče Nemocnice České Budějovice a vedoucí lékař tamní spánkové laboratoře.

Říkáme si o průšvih

Podle něj se rozhodně vyplatí poslouchat signály těla. „Jinak nám pak tělo může poroučet víc, než jsme si dokázali představit,“ připomíná.

V příběhu, o kterém jsme mluvili, následoval porod nemocného dítěte a o několik let později onkologická diagnóza. „Určitě to mohlo souviset. Organismus, který je v nepřiměřeném stresu, není schopen regulovat všechny procesy, které hlídají, aby například k poškození plodu nedošlo. Tělo matky bylo natolik zatíženo něčím v tu chvíli důležitějším, že mu proklouzlo mezi prsty to, co by se jinak nemuselo stát,“ komentuje Pavel Dohnal.

Totéž platí podle lékaře i pro následující onkologické onemocnění. „To je známá věc, že vyčerpání a onkologická diagnóza souvisí. Například rakovina plic dříve často potkávala muže, kteří postavili barák, dřeli se tři roky, a pak se najednou objevila tato nemoc, ani nemuseli být kuřáci,“ uvádí.

Na vině může být skrytá nemoc

Nejenom fyzické a psychické vyčerpání může stát za vznikem toho, čemu říkáme únavový syndrom. „Může to být i příznak dosud nerozpoznané nemoci, která může být ve skutečnosti dobře léčitelná. Proto je potřeba důkladně vyšetřit celé tělo a zjistit, zda tam není poškození nějakého orgánu, které by neléčené mohlo nakonec člověka ohrozit i na životě,“ vysvětluje lékař.

Chronickou únavou se může projevovat vadná funkce štítné žlázy, nedostatečná činnost srdečního svalu a další potíže. „Příčin může být celá řada, a přesto se nemusí podařit tu skutečnou odhalit. Povinností nás lékařů je se o to maximální měrou pokusit, pacienta co nejpodrobněji vyšetřit. Jednoduchý krevní obraz nestačí,“ upozorňuje primář.

Únava a nespavost po covidu

S dlouhodobou únavou a nespavostí se na něj obracejí také pacienti po covidu. I několik měsíců po prodělaném onemocnění jsou velmi unavení, a to i přesto, že spí třeba 16 hodin denně.

„Velice často jde o poruchy takzvané přesdenní bdělosti. Tělo si během stonání navyklo nedodržovat běžný spánkový režim, neoddělovat den a noc. Teď si to pamatuje, nespí v noci plnohodnotně, snaží se to přes den nějak nahradit a dostává svého majitele do bludného kruhu nespavosti a únavy,“ popisuje lékař.

Co pomáhá? „Paradoxem je, že lidé za námi chodí s tím, že chtějí víc spát, a my jim radíme, ať tolik nespí. Jde o to změnit režim. Když v noci nemůžu zabrat, měl bych vstát a začít něco dělat. Unavit se a znovu zkusit usnout. No, a přes den méně odpočívat, nepospávat, zdravě se unavit. To může být cesta z bludného kruhu únavy ven,“ radí na závěr Pavel Dohnal.