Příznaky mrtvice nepodceňujte. Čím rychlejší pomoc, tím lepší život pacienta po příhodě
„Žádného pacienta u nás nepovažujeme za hypochondra, každého pečlivě vyšetříme. Vždycky je lepší akutní mozkovou příhodu vyloučit, než ji nechat rozvinout,“ říká lékařka Miroslava Nevšímalová.
Ta je zástupkyní primáře Neurologického oddělení Nemocnice České Budějovice, při kterém funguje vysoce specializované Cerebrovaskulární centrum (KCC), tedy centrum pro léčbu mrtvice.
U cévních mozkových příhod totiž podle Miroslavy Nevšímalové není na co čekat. Mozkové buňky v jádru příhody mají čtyři minuty na přežití, buňky v takzvaném ischemickém polostínu čtyři a půl hodiny. Do té doby je potřeba podat nitrožilní lék, který sraženinu v ucpané mozkové tepně rozpustí.
Sraženinu vytáhnou z mozku
Pokud je uzavřen velký kmen mozkové tepny, přichází na řadu ještě mechanická trombektomie neboli vytažení sraženiny z mozku. Ta se provádí do zhruba osmi hodin, ale i později.
„Používá se k tomu vodící drátek o průměru 0,4 milimetru, který se vede přes tříslo až do hloubky mozku. Díky němu se pak na místo zavede i speciální stent retriever, ještě tenčí sonda se zamotaným košíčkem na konci. Provleče se skrz naskrz sraženinou a při tahu zpět se košíček rozvine a zachytí sraženinu. Radiolog ji potom vytáhne z těla ven,“ popisuje Miroslava Nevšímalová.
Tento zákrok je v moderní léčbě mrtvice zcela zásadní, v ideálním případě po něm totiž pacient začíná okamžitě znovu mluvit, odezní ochrnutí a pacient je v podstatě vyléčený.
Problémem mrtvice je, že se objevuje nečekaně a bez bolesti. Nejsou tam žádné příznaky předem, přichází náhle, během minuty.
neuroložka Miroslava Nevšímalová
Následuje doléčení na oddělení neurologie nebo interny, případně rehabilitace. „Někdy také posíláme lidi do rehabilitačních ústavů, kde je péče všestranná. Je potřeba, aby pacient rehabilitoval nejen fyzicky, ale aby trénoval řeč, paměť a podobně. Doma k tomu přistupuje spolupráce rodiny, psychologa, sociálních pracovníků,“ dodává lékařka.
80 procent mrtvic způsobuje sraženina, 20 procent naopak prasknutí mozkové cévy, což je mnohem nebezpečnější. Také léčba je jiná. „Naším cílem je v prvé řadě dostat tlak krve pod kontrolu, někdy je nutné i operační řešení a odsátí krve,“ říká Miroslava Nevšímalová.
Čtěte také
Problémem mrtvice je to, že se objevuje nečekaně a bez bolesti. „Nejsou tam žádné příznaky předem, iktus přichází náhle, během minuty. Typickými příznaky jsou pokles koutku, změněná citlivost jedné strany těla, případně závrať a dvojité vidění, v nejtěžších případech upadají lidé rovnou do bezvědomí,“ vysvětluje lékařka.
Apeluje na to, aby žádný z příznaků lidé nepodceňovali. „Lidé si někdy říkají, když se cítí divně, počkám, půjdu si lehnout, uvidím ráno. Ne, důležitá je včasná pomoc. To je předpoklad toho, aby život pacienta po mrtvici byl co nejpodobnější tomu před ní. Naše týmy jsou schopny podat látku na rozpuštění krevní sraženiny do 20 minut,“ doplňuje neuroložka KCC centra v Českých Budějovicích.
Kromě něho pokrývá akutní péči o lidi stižené mrtvicí také specializované iktové centrum v Písku.
Související
-
Písecká nemocnice patří mezi nejlepší v rychlosti zahájení léčby mrtvice
V písecké nemocnici už skoro rok funguje druhý jihočeský centrální příjem pro akutní mozkové příhody. Lékaři se v rychlosti zákroku dostali na druhé místo v republice.
-
Prezidenta operuji stejně jako bezdomovce. Jinak by to bylo krajně neetické, říká Pavel Pafko
Jako první u nás transplantoval plíce, ve svém oboru dosáhl profesury. Všeobecně známým se ale chirurg Pavel Pafko stal díky tomu, že vyoperoval nádor prezidentu Havlovi.
-
Bez hladovění. Dnes je trendem živit pacienta co nejdříve, někteří si nosí umělou výživu v baťůžku
Pro lidi, kteří ze závažného důvodu nemohou přijímat potravu, existuje umělá výživa. Pomáhá v případech, kdy nemohou kousat, polykat či trávicí systém pracuje nedostatečně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.