Co dělám v rozhlase:
Po 11. hodině přivítám posluchače u Písniček pro radost, po 17. hodině u Melodií podvečera. Těší mě, že můžu být v programu vysílání součástí převážně pořadů, kdy si lidé vzájemně přejí samé dobro a vyjadřují si úctu, vděčnost a přátelství.
Před rozhlasem:
Po studiích na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a po několika letech vyučování angličtiny se mi roky 2005 až 2011 sklenuly v mé první rozhlasové angažmá, kdy jsem se – sice jako obdivovatel ale vůbec neznalý hlasatelského řemesla – nejdříve učil nadechnout se ještě před rozsvícením červené, abych první větu už „ON AIR“ nezačal pazvukem „chrchrchrchchch“ vyvolaným nasáváním vzduchu.
Dále mě hlasatelka Marie Kotrbová učila správně oznámit čas, třeba: „Bylo 13 hodin, 30 minut.“, tak, abych dořekl „n“ a „t“ na konci slov. Jinak by posluchač zachytil: „Bylo třinác hodi, třice minu.“ Také mi vysvětlovala, jak vhodně sestavit nahlášení a odhlášení pořadů, jak přijímat telefonáty do vysílání i jak fundovaně zalévat květiny v hlasatelně a mnoho dalších věcí.
Zvukoví technici mě zas učili například dopočítávat čas, který zbývá na průvodní slovo, abychom se vešli do „teček“ (do „časáku“, do časového znamení). Nebo jak jim zcela jasně dát najevo, že jsem domluvil, aby pustili hudbu nebo pořad a nenastalo nejisté ticho.
Režisér Aleš Vrzák mě vedl, abych na mikrofon mluvil, jako když rozmlouvám s jedním konkrétním člověkem, který je možná zrovna v kuchyni nebo v dílně. S vědomím, že jsem blízko jeho ucha atd. Oblíbil jsem si ten dům Českého rozhlasu České Budějovice U Tří lvů 1 a lidi v něm.
Kolik let je třeba na to, aby se nováček vypracoval v opravdového hlasatele, nevím. Jistě jsem to nestihl, protože hlasatelé byli přejmenováni na moderátory. Nicméně, přišla možnost spolupracovat se stanicí Vltava, kde hlasatelé zůstali a zůstávají. A tak jsem souběžně pracoval na obou stanicích.
Jistě jsem to nestihl i proto, že v polovině roku 2011 jsem všechno tehdejší z vlastního rozhodnutí ukončil a opustil, abych si ověřil, jestli mám žít někde jinde a jinak nebo ne. A postupně jsem se skrze sled událostí, velkých i nepostřehnutelných, jak je život navlékal a navléká, znovu ocitl v rozhlasovém prostředí. Napřed v jihočeské redakci Radia Proglas a následně také od května 2015 v pořadí druhém angažmá U Tří lvů 1 – v českobudějovickém Českém rozhlase. Učení začalo nanovo, přesněji: z části oprašování naučeného a z části učení se novému.
Co mě baví:
I když mám velmi rád krásný zvuk z kvalitních reproduktorů poctivých rozhlasových her, někdy klasické hudby, jindy jazzu nebo muzikálu, i když vskutku rád usedám do divadelního hlediště na činohru, i když se nesmírně rád setkávám k popovídání s lidmi, tak se těším ze čtení v tichu nebo z jen tak ležení v tichu. Nebo mě při chůzi uchvacuje krajina, kterou jsme nezaškaredili žádnými billboardy, jen pár vesnických chalup. Jsem blažený, když jsem s člověkem nebo s lidmi v kavárně či v restauraci, kde nehraje ani rádio ani televize. Jsem u vytržení, když se alespoň na krátko mezi námi rozhostí porozumění, vztah, jaký si vysnívá Robert Walser ve svém textu „Blouznění“. (Kéž bych to nikdy nekazil.) No, snad větší prožitek mi navodí zákusek či dort. Měl jsem spíš napsat „požitek“, že.
Všechny články
-
Lukáš Mareš snil o profesionální kariéře hokejisty, nyní studuje filosofii
Na Lukáši Marešovi už na gymnáziu českobudějovičtí trenéři oceňovali jeho vysokou tréninkovou morálku a příkladný přístup nejen k hokeji, ale i ke vzdělání.
-
V 70. letech vinili Františka Záhoru z politické nečinnosti. Tak začal psát kroniku Černé v Pošumaví
Obyvatelé Černé v Pošumaví mají téměř dokonalý přehled o nedávné minulosti své obce, ale i historii sahající do 13. století. To vše díky práci kronikáře Františka Záhory.
-
Velmi podrobná je kronika města Tábor. Václav Šedivý totiž zapisuje aktuální události každý den
Vysokoškolák a učitel, vyučený řezník a teď navíc kronikář. Zajímavé životní role spojil Václav Šedivý z Tábora. Jako kronikář je navíc velmi pečlivý a zapisuje denně.
-
Kronikář Mišovic, bývalý důlní inženýr, přidává ke svým zápisům i různá doporučení
Z druhého konce republiky přišel do obce Mišovice na Písecku kronikář Pavel Suček. Pochází z Ostravy, kde pracoval jako důlní inženýr. Pak koupil chalupu v jižních Čechách.
-
Kronikářka Holašovic do knihy nejen zapisovala, ale také ji vyzdobila a vlastnoručně svázala
Slavná vesnice Holašovice na Českobudějovicku má vlastní kroniku, i když spadá pod obec Jankov. Události tu v posledních letech zapisovala Jiřina Halmlová.
-
Srdce od Václava Havla i příběh ukradených loutek se skrývá v kronice obce Svatý Jan nad Malší
Mnoho stran popsali v kronice obce Svatý Jan nad Malší manželé Bláhovi. Jan Bláha zapisoval události do velké knihy v kůži, Anna Bláhová později do menší knihy v textilu.
-
Zdevastovaná kaple na Křížové hoře v Krumlově díky nadšencům ožila. Teď z věže zní už i zvon
Nad Českým Krumlovem po letech znovu bije srdce zvonu. Lidé se na nový zvon složili ve sbírce a na svátek Povýšení svatého Kříže ho zvonař vytáhl do kaple na Křížové hoře.
-
V kronice Košic u Soběslavi se píše o sekerkovém cvičení, nacistické okupaci i přírodě
Desátou kronikářkou v historii obce Košice u Soběslavi je Alena Procházková. Místní události zaznamenává od roku 2011 a ráda si prohlíží i zápisy svých předchůdců.
-
Kronikářka Čížové u Písku zapisuje události, ale také uspořádala setkání spolužáků
Sedm místních částí má obec Čížová na Písecku. V minulosti se tu proto vedlo několik kronik a události zapisovala řada kronikářů. Současnou kronikářkou je Jana Suková.
-
On sbírá podklady, ona zapisuje. Kroniku obce Horosedly společně vedou manželé Křiváčkovi
Pátého kronikáře v historii mají Horosedly na Písecku. Ve skutečnosti jsou tu ale kronikáři dva. Ludmile Křiváčkové totiž se zapisováním událostí pomáhá manžel Miroslav.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 9
- 10
- 11
- 12
- 13
- následující ›
- poslední »