Srdce od Václava Havla i příběh ukradených loutek se skrývá v kronice obce Svatý Jan nad Malší
Mnoho stran popsali v kronice obce Svatý Jan nad Malší manželé Bláhovi. Jan Bláha zapisoval události v 80. letech minulého století do velké knihy v kožené vazbě, Anna Bláhová psala po roce 2011 do menší knihy v textilní vazbě.
Jejich zápisy se od těch starších trochu liší. „Můj předchůdce ještě do kroniky mohl malovat a lepit útržky z novin, když jsem nastoupil já, bylo to zakázané. Mohl už tam být pouze psaný text a případné doplňky se musely dávat zvlášť do příloh, což podle mě není tak dobré pro pohotovou orientaci v dané době,“ říká Jan Bláha.
„Já jsem po celou dobu dávala přílohy do pořadačů podle roků, kde se dají dohledat i starší dokumenty. Například jsme tu v roce 2000 měli pana prezidenta Václava Havla, který zasadil na návsi lípu, a tady se podepsal na zvláštní papír se svým typickým srdcem,“ ukazuje Anna Bláhová.
Oba manželé během let zapsali do kroniky řadu událostí. Jan Bláha čte například svoji poznámku k počasí z roku 1989: „Teplé počasí zlákalo dva chlapce ze školy z Besednic 24. dubna k vykoupání v řece Malši pod mostem u Pořešína. Voda prý byla teplá a hned na to v pátek ráno bylo nula stupňů a na zemi ležela sedm centimetrů vysoká vrstva sněhu. I v sobotu napadlo pět centimetrů sněhu a teplota se pohybovala kolem nula stupňů. Ve skleníku se musela zapálit alespoň svíčka, aby sazenky nezmrzly.“
Čtěte také
Anna Bláhová po svém nástupu do funkce kronikářky psala například o tom, jak si místní faru pronajali umělci z Prahy a v roce 2012 uspořádali ve Svatém Janu nad Malší první velkou výstavu.
„Tenkrát mě napadlo vzít kroniku a nechat umělce, aby se podepsali. Někteří udělali normální zápis propiskou, ale přišla jsem k jednomu, který byl už trošku ovíněný, měl černou fixu a tou se podepsal a ještě něco přimaloval. Vůbec se v tom nevyznám, ale je to tady. Bohužel, prorazilo mi to i na druhou stranu, takže jsme musela jednu stránku vynechat,“ ukazuje.
Zvláštní je také příběh zmizelých loutek. „Na faře tenkrát byly uložené loutky a v době, kdy umělci ukončili svůj pobyt, loutky zmizely. Po několika letech jsme v dětském časopise viděli fotografie našich loutek, ohlásili jsme to policii a dopadlo to velice dobře, protože loutky se opravdu vrátily. A v roce 2016, kdy se přistavovala hospoda, vzniklo na půdě muzeum loutek a stálá expozice obce,“ dodává Anna Bláhová.
Související
-
V kronice Košic u Soběslavi se píše o sekerkovém cvičení, nacistické okupaci i přírodě
Desátou kronikářkou v historii obce Košice u Soběslavi je Alena Procházková. Místní události zaznamenává od roku 2011 a ráda si prohlíží i zápisy svých předchůdců.
-
On sbírá podklady, ona zapisuje. Kroniku obce Horosedly společně vedou manželé Křiváčkovi
Pátého kronikáře v historii mají Horosedly na Písecku. Ve skutečnosti jsou tu ale kronikáři dva. Ludmile Křiváčkové totiž se zapisováním událostí pomáhá manžel Miroslav.
-
Mokrý Lom měl zatím jen dva kronikáře. Marie Mlejnková zapisuje události už od roku 1957
Už 61 let píše kroniku obce Mokrý Lom na Českobudějovicku Marie Mlejnková. Je místní rodačkou, i když ne doslova. „Narodila jsem se u prarodičů v Pašinovicích,“ vysvětluje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný


Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.