Zápisy z roku 1968 musel kaplický kronikář vyříznout a přepsat. Původní verzi ale tajně schoval
Gedenkbuch von Kaplitz a Gedenkbuch der Stadt Kaplitz jsou nadpisy původních německých pamětních knih Kaplice. Zaznamenávají období mezi lety 1904 a 1939. „Jedním z kronikářů byl Hans Waltenberger, učitel a ředitel školy, regionální spisovatel, který je uveden v Kohoutím kříži Jihočeské vědecké knihovny,“ říká Daniela Wimmerová, současná kronikářka města.
„To je výhodou Kaplice, že má ty staré německé kroniky, ale mnoho dokumentů se po válce ztratilo nejen proto, že si je vysídlení obyvatelé vzali s sebou, ale i vlivem revolučního nadšení zničit pokud možno všechno německé,“ konstatuje.
Velkou výhodu pro město také představuje pamětník Herbert Sailer, který před odsunutím do Horního Rakouska, v Kaplici žil. Po Sametové revoluci navázal s městem spolupráci a vznikla dvojjazyčná česko-německá kniha o Kaplici Dějiny jednoho městečka na Šumavě, ve které rodák zpracovává citlivé meziválečné a poválečné období.
Stránky z roku 1968 jsou po letech zpátky
V řadě kronikářů od druhé světové války až po rok 2015, kdy se kaplické kroniky ujala Daniela Wimmerová, je například jeden manželský pár. „Zajímavým kronikářem byl také Jaromír Sypal, který psal kroniku v 60. a 70. letech. Lidé si ho můžou pamatovat jako hlavní osobu, která organizovala dlouhodobý festival dětských souborů Kaplické divadelní léto,“ vzpomíná kronikářka na své předchůdce.
Jaromír Sypal se navíc zasloužil o pozoruhodnou věc. Události roku 1968 se jinak prožívaly a posléze jinak dokumentovaly. V důsledku toho byl tehdejší kronikář donucen vyříznout některé stránky a přepsat je podle oficiálního výkladu.
„Po revoluci se zjistilo, že pan Sypal ty stránky nezničil, i když to měl nakázáno, ale uchoval je doma. Restaurátoři je vložili zpět do kroniky k těm přepsaným. Takže obě verze zápisu lze porovnat,“ vypráví Daniela Wimmerová.
Kožená vazba se znakem města
„V Kaplici se stalo dobrou tradicí, že nová městská kronika bývá vázána v knihařské dílně rodiny Hodných z Týna nad Vltavou. Zatím poslední svazek kroniky z roku 2017 je dílem třetí generace umělců, shodou okolností jsou všichni nositeli jména Ladislav. Postupně dědí a rozvíjejí mistrovství svých předků, máme tedy možnost porovnávat práci děda, otce a vnuka,“ čte svůj zápis kronikářka.
Ke kronice patří přílohy. Daniela Wimmerová během roku zaplní dvoje desky. Součástí jejich obsahu jsou i fotografie toho, jak šel život, co se ve městě událo. Kronikářka je sama fotí, fotografuje totiž ráda. „Je to moje potěšení. Když vidím něco zajímavého, vyfotím to. Jedná se spíše o dokumentární fotografie,“ říká o své zálibě.
Související
-
Kronikářka Zlivi v zápisech ráda sleduje, jak se město měnilo. Sama zaznamenává desítky akcí ročně
Loni uplynulo 60 let od povýšení Zlivi na město. Příští rok uplyne 100 let od založení první zlivské obecní kroniky. A v mezičase se setkáváme s kronikářkou Ivou Kučerovou.
-
I obří účtenku s počtem piv vypitých při stavění máje uchovává kronikář Doudleb
Májka se ještě v 19. století stavěla o svatodušních svátcích, které nastávají padesát dní po Velikonocích. Tuto skutečnost vyčetl ze starých kronik Doudlebska Jan Šimánek.
-
Ručně psaná kronika je hezčí, i když to má svá rizika, myslí si kronikář obce Hosín
Nebýt jedné mezery, bezmála sto let píší kroniku v Hosíně na Českobudějovicku. „Jediná přestávka nastala mezi roky 1950 a 1966,“ říká současný kronikář Zdeněk Tibitanzl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.