Kronikářka Zlivi ve starých zápisech ráda sleduje, jak se město měnilo. Sama zaznamenává desítky akcí ročně
Loni uplynulo 60 let od povýšení Zlivi na město. Příští rok uplyne 100 let od založení první zlivské obecní kroniky. A v mezičase se setkáváme s kronikářkou Ivou Kučerovou.
Současnou Zliv vnímá jako živější město ve srovnání s předchozími lety. Má na tom podíl řada místních aktivních spolků, do kterých se zapojují lidé od dětského po seniorský věk. Kronikářka tak mapuje desítky akcí za rok pro budoucí generace.
Zajistit domácnost a psát kroniku
Iva Kučerová, maminka tří malých dětí, vede kroniku Zlivi od roku 2017. „Trošku mě do toho umotal manžel, který je radním v našem městě. Ráda píšu a leccos si sepisuju a jemu se líbí moje forma psaní. Říkal, že bych to zvládala dobře. Já jsem ale pořád nevěděla,“ vzpomíná na své váhání.
Když jí předchozí dlouholetá kronikářka paní Randáková ukázala všechno, co je třeba vést, Iva Kučerová vyhodnotila, že se kroniky ujmout může.
Kroniky vypovídají o proměnách obce
První kronikář Zlivi, učitel Antonín Vitha, začal psát v roce 1922. „Jméno Zliv odvozuje se od slova sliv, ve smyslu sliv vody. První dějepisná zmínka o vesnici děje se v roce 1492,“ cituje Iva Kučerová z jeho počátečních zápisů.
Na kronikách ji přitahuje, že v nich lze stopovat historický vývoj a rozvoj místa. Při bádání v nich zjišťuje, že za tím, co se dnes jeví jako samozřejmost, protože už to existuje, stojí nadšení a síla člověka sebrat se a něco udělat.
To kronikářka ukazuje na příkladu, jak zlivští založili a svépomocí vystavěli sokolovnu, kterou v roce 1923 Sokol slavnostně otevřel divadelním představením Maryša a veřejným cvičením Jednoty za účasti tří tisíc lidí.
Podobné odhodlání kronikářka nachází i v případě zřízení obecního hřbitova ve Zlivi na začátku 20. let 20. století. „Jako první byl na novém hřbitově pochován hošík ve stáří osmi měsíců,“ čte kronikářka z dobového zápisu.
Kroniku zpracovává v počítači
Iva Kučerová zapne notebook a na displeji zobrazí jeden ze svých kronikářských zápisů – záznam o vzpomínkové výstavě dokumentaristy a malíře Aloise Terše, který byl učitelem matematiky a kreslení ve Zlivi.
Na svých obrazech zachytil podobu staveb a domů v době, kdy součástí kronik ještě nebyly dokumentační přílohy. „Dneska pokud někdo neví, jak ty domy vypadaly a chce je zrekonstruovat do původního stavu, tak se podívá na Teršovy skici a má představu,“ vypráví o přidané hodnotě jeho tvorby.
Nakonec Iva Kučerová na notebooku vyhledá, co do kroniky napsala o jedné z největších zlivských oslav – o Slavnostech mrkve v roce 2017. „Slavnosti se odehrály 19. srpna. Pro občany města bylo připraveno odpoledne plné hudebních zážitků, ochutnávek výrobků z mrkve a soutěží. Slavnosti mrkve byly hojně navštíveny a setkaly se s kladným ohlasem v několika denících,“ uzavírá kronikářka svůj článek.
Související
-
I obří účtenku s počtem piv vypitých při stavění máje uchovává kronikář Doudleb
Májka se ještě v 19. století stavěla o svatodušních svátcích, které nastávají padesát dní po Velikonocích. Tuto skutečnost vyčetl ze starých kronik Doudlebska Jan Šimánek.
-
Starými fotografiemi, knihami a dokumenty se kronikáři rádi probírají i ve volném čase
Zuzaně Vyhnálkové předali rodiče lásku k dějinám, Zdeněk Tibitanzl se zabývá fotografiemi. O zálibách kronikářů, ale i neuhlídané májce je další díl Jihočeských kronik.
-
Ručně psaná kronika je hezčí, i když to má svá rizika, myslí si kronikář obce Hosín
Nebýt jedné mezery, bezmála sto let píší kroniku v Hosíně na Českobudějovicku. „Jediná přestávka nastala mezi roky 1950 a 1966,“ říká současný kronikář Zdeněk Tibitanzl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.