Co dělám v rozhlase:
Po 10. hodině přivítám posluchače u Písniček pro radost, po 17. hodině u Melodií podvečera a v pracovní dny ještě po 18. hodině v Rozhlasovém bazaru. Těší mě, že můžu být v programu vysílání součástí převážně pořadů, kdy si lidé vzájemně přejí samé dobro a vyjadřují si úctu, vděčnost a přátelství.
Od ledna 2019 navíc připravuji pořad Jihočeské kroniky, v němž se setkávám s kronikářkami a kronikáři měst i obcí.
Před rozhlasem:
Po studiích na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a po několika letech vyučování angličtiny se mi roky 2005 až 2011 sklenuly v mé první rozhlasové angažmá, kdy jsem se – sice jako obdivovatel ale vůbec neznalý hlasatelského řemesla – nejdříve učil nadechnout se ještě před rozsvícením červené, abych první větu už „ON AIR“ nezačal pazvukem „chrchrchrchchch“ vyvolaným nasáváním vzduchu.
Dále mě hlasatelka Marie Kotrbová učila správně oznámit čas, třeba: „Bylo 13 hodin, 30 minut.“, tak, abych dořekl „n“ a „t“ na konci slov. Jinak by posluchač zachytil: „Bylo třinác hodi, třice minu.“ Také mi vysvětlovala, jak vhodně sestavit nahlášení a odhlášení pořadů, jak přijímat telefonáty do vysílání i jak fundovaně zalévat květiny v hlasatelně a mnoho dalších věcí.
Zvukoví technici mě zas učili například dopočítávat čas, který zbývá na průvodní slovo, abychom se vešli do „teček“ (do „časáku“, do časového znamení). Nebo jak jim zcela jasně dát najevo, že jsem domluvil, aby pustili hudbu nebo pořad a nenastalo nejisté ticho.
Režisér Aleš Vrzák mě vedl, abych na mikrofon mluvil, jako když rozmlouvám s jedním konkrétním člověkem, který je možná zrovna v kuchyni nebo v dílně. S vědomím, že jsem blízko jeho ucha atd. Oblíbil jsem si ten dům Českého rozhlasu České Budějovice U Tří lvů 1 a lidi v něm.
Kolik let je třeba na to, aby se nováček vypracoval v opravdového hlasatele, nevím. Jistě jsem to nestihl, protože hlasatelé byli přejmenováni na moderátory. Nicméně, přišla možnost spolupracovat se stanicí Vltava, kde hlasatelé zůstali a zůstávají. A tak jsem souběžně pracoval na obou stanicích.
Jistě jsem to nestihl i proto, že v polovině roku 2011 jsem všechno tehdejší z vlastního rozhodnutí ukončil a opustil, abych si ověřil, jestli mám žít někde jinde a jinak nebo ne. A postupně jsem se skrze sled událostí, velkých i nepostřehnutelných, jak je život navlékal a navléká, znovu ocitl v rozhlasovém prostředí. Napřed v jihočeské redakci Radia Proglas a následně také od května 2015 v pořadí druhém angažmá U Tří lvů 1 – v českobudějovickém Českém rozhlase. Učení začalo nanovo, přesněji: z části oprašování naučeného a z části učení se novému.
Co mě baví:
I když mám velmi rád krásný zvuk z kvalitních reproduktorů poctivých rozhlasových her, někdy klasické hudby, jindy jazzu nebo muzikálu, i když vskutku rád usedám do divadelního hlediště na činohru, i když se nesmírně rád setkávám k popovídání s lidmi, tak se těším ze čtení v tichu nebo z jen tak ležení v tichu. Nebo mě při chůzi uchvacuje krajina, kterou jsme nezaškaredili žádnými billboardy, jen pár vesnických chalup. Jsem blažený, když jsem s člověkem nebo s lidmi v kavárně či v restauraci, kde nehraje ani rádio ani televize. Jsem u vytržení, když se alespoň na krátko mezi námi rozhostí porozumění, vztah, jaký si vysnívá Robert Walser ve svém textu „Blouznění“. (Kéž bych to nikdy nekazil.) No, snad větší prožitek mi navodí zákusek či dort. Měl jsem spíš napsat „požitek“, že.
Všechny články
-
Nejlepší obecní kroniku mají ve Slavči, rozhodli letos porotci soutěže Vesnice roku
Diplom za vzorné vedení kroniky v jihočeském kole soutěže Vesnice roku letos získala obec Slavče na Českobudějovicku. Události tu v současné době zapisuje Hana Brůhová.
-
Nejstarší kronika obce Slavče málem shořela v severních Čechách. Nakonec se ale dostala domů
Velkou stopu zanechal v kronice obce Slavče, která leží u Trhových Svinů na Českobudějovicku, Jan Tripes. Už od roku 1975 pomáhal zapisovat události v kolektivu autorů.
-
Kronikáře Kestřan vždycky zajímala historie, sám události zapisuje už desítky let
Třicátým rokem píše kroniku Kestřan na Písecku Jaroslav Kulanda. Obec zná velmi dobře. Narodil se ve Lhotě, která je místní částí, a od roku 1974 žije přímo v Kestřanech.
-
Skandování hesel a plné sály. Kroniky zachycují, jak revoluční dění pronikalo na malé obce
Sametová revoluce roku 1989 je ve svých prvních dnech spjata s děním v Praze, ale postupně se dostávala i do dalších měst a také na venkov. Dokazují to zápisy v kronikách.
-
Putimská kronika skrývá krásné ilustrace. Dnes už ale kronikářka píše na počítači a využívá fotky
Spisovatelkou, nakladatelkou a kronikářkou obce Putim na Písecku je Jaroslava Pixová. „Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát, ale vždy jsem se zajímala o historii,“ říká.
-
Lukáš Mareš snil o profesionální kariéře hokejisty, nyní studuje filosofii
Na Lukáši Marešovi už na gymnáziu českobudějovičtí trenéři oceňovali jeho vysokou tréninkovou morálku a příkladný přístup nejen k hokeji, ale i ke vzdělání.
-
V 70. letech vinili Františka Záhoru z politické nečinnosti. Tak začal psát kroniku Černé v Pošumaví
Obyvatelé Černé v Pošumaví mají téměř dokonalý přehled o nedávné minulosti své obce, ale i historii sahající do 13. století. To vše díky práci kronikáře Františka Záhory.
-
Kronikář by nikdy neměl zůstat jako sám voják v poli, říká zapisovatel událostí obce Řípec
Kronikářem na důchod se podle svých slov stal Jaroslav Fišer. Vrátil se totiž do rodné obce Řípec na Táborsku a hned ho jako bývalého novináře oslovili zastupitelé.
-
Velmi podrobná je kronika města Tábor. Václav Šedivý totiž zapisuje aktuální události každý den
Vysokoškolák a učitel, vyučený řezník a teď navíc kronikář. Zajímavé životní role spojil Václav Šedivý z Tábora. Jako kronikář je navíc velmi pečlivý a zapisuje denně.
-
Kronikář Mišovic, bývalý důlní inženýr, přidává ke svým zápisům i různá doporučení
Z druhého konce republiky přišel do obce Mišovice na Písecku kronikář Pavel Suček. Pochází z Ostravy, kde pracoval jako důlní inženýr. Pak koupil chalupu v jižních Čechách.
Stránky
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- následující ›
- poslední »