Co dělám v rozhlase:
Po 10. hodině přivítám posluchače u Písniček pro radost, po 17. hodině u Melodií podvečera. Těší mě, že můžu být v programu vysílání součástí převážně pořadů, kdy si lidé vzájemně přejí samé dobro a vyjadřují si úctu, vděčnost a přátelství.
Od ledna 2019 navíc připravuji pořad Jihočeské kroniky, v němž se setkávám s kronikářkami a kronikáři měst i obcí.
Před rozhlasem:
Po studiích na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a po několika letech vyučování angličtiny se mi roky 2005 až 2011 sklenuly v mé první rozhlasové angažmá, kdy jsem se – sice jako obdivovatel ale vůbec neznalý hlasatelského řemesla – nejdříve učil nadechnout se ještě před rozsvícením červené, abych první větu už „ON AIR“ nezačal pazvukem „chrchrchrchchch“ vyvolaným nasáváním vzduchu.
Dále mě hlasatelka Marie Kotrbová učila správně oznámit čas, třeba: „Bylo 13 hodin, 30 minut.“, tak, abych dořekl „n“ a „t“ na konci slov. Jinak by posluchač zachytil: „Bylo třinác hodi, třice minu.“ Také mi vysvětlovala, jak vhodně sestavit nahlášení a odhlášení pořadů, jak přijímat telefonáty do vysílání i jak fundovaně zalévat květiny v hlasatelně a mnoho dalších věcí.
Zvukoví technici mě zas učili například dopočítávat čas, který zbývá na průvodní slovo, abychom se vešli do „teček“ (do „časáku“, do časového znamení). Nebo jak jim zcela jasně dát najevo, že jsem domluvil, aby pustili hudbu nebo pořad a nenastalo nejisté ticho.
Režisér Aleš Vrzák mě vedl, abych na mikrofon mluvil, jako když rozmlouvám s jedním konkrétním člověkem, který je možná zrovna v kuchyni nebo v dílně. S vědomím, že jsem blízko jeho ucha atd. Oblíbil jsem si ten dům Českého rozhlasu České Budějovice U Tří lvů 1 a lidi v něm.
Kolik let je třeba na to, aby se nováček vypracoval v opravdového hlasatele, nevím. Jistě jsem to nestihl, protože hlasatelé byli přejmenováni na moderátory. Nicméně, přišla možnost spolupracovat se stanicí Vltava, kde hlasatelé zůstali a zůstávají. A tak jsem souběžně pracoval na obou stanicích.
Jistě jsem to nestihl i proto, že v polovině roku 2011 jsem všechno tehdejší z vlastního rozhodnutí ukončil a opustil, abych si ověřil, jestli mám žít někde jinde a jinak nebo ne. A postupně jsem se skrze sled událostí, velkých i nepostřehnutelných, jak je život navlékal a navléká, znovu ocitl v rozhlasovém prostředí. Napřed v jihočeské redakci Radia Proglas a následně také od května 2015 v pořadí druhém angažmá U Tří lvů 1 – v českobudějovickém Českém rozhlase. Učení začalo nanovo, přesněji: z části oprašování naučeného a z části učení se novému.
Co mě baví:
I když mám velmi rád krásný zvuk z kvalitních reproduktorů poctivých rozhlasových her, někdy klasické hudby, jindy jazzu nebo muzikálu, i když vskutku rád usedám do divadelního hlediště na činohru, i když se nesmírně rád setkávám k popovídání s lidmi, tak se těším ze čtení v tichu nebo z jen tak ležení v tichu. Nebo mě při chůzi uchvacuje krajina, kterou jsme nezaškaredili žádnými billboardy, jen pár vesnických chalup. Jsem blažený, když jsem s člověkem nebo s lidmi v kavárně či v restauraci, kde nehraje ani rádio ani televize. Jsem u vytržení, když se alespoň na krátko mezi námi rozhostí porozumění, vztah, jaký si vysnívá Robert Walser ve svém textu „Blouznění“. (Kéž bych to nikdy nekazil.) No, snad větší prožitek mi navodí zákusek či dort. Měl jsem spíš napsat „požitek“, že.
Všechny články
-
Zápisy z roku 1968 musel kaplický kronikář vyříznout a přepsat. Původní verzi ale tajně schoval
Gedenkbuch von Kaplitz a Gedenkbuch der Stadt Kaplitz jsou nadpisy původních německých pamětních knih Kaplice. Zaznamenávají období mezi lety 1904 a 1939.
-
Házení ječmene na dívky, beseda nad kronikou. Staré i nové vánoční zvyky popsal kronikář Doudleb
Kronikář nemůže zapsat, jak Vánoce slaví každá rodina doma, ale může zaznamenat, jak se odehrávají na veřejnosti. V Doudlebech na Českobudějovicku to udělal Jan Šimánek.
-
Na barvě desek nezáleží, ale velikost kroniky práci kronikáře značně ovlivňuje
Na stole v domě Václava Janoucha tři kroniky vsi Prostřední Svince. V knihovně Benešova nad Černou na stole předchozí kronika a na pulpitu současná vedená Růženou Lepšovou.
-
Zvláštností kroniky Benešova na Černou jsou ilustrace, které zobrazují výjevy z obce
„Ocenění je příjemná věc, ale je mnoho lidí, kteří by si ho zasloužili, jenže na ně ještě nedošlo,“ říká k titulu Jihočeský knihovník Růžena Lepšová z Benešova nad Černou.
-
Hraje hry od rána do večera a odmlouvá. Doudlebský Mikuláš uchovává seznam dětských hříchů v kronice
„Jak se slavily Vánoce v minulosti, o tom se ve starých místních kronikách moc nenajde,“ říká kronikář Doudleb. To ho podnítilo, aby popsal průběh adventu a Vánoc sám.
-
V kronice vsi Prostřední Svince chyběly zápisy z mnoha poválečných let. Místní ji dokázali doplnit
Svince, Doubka, Zlámanice. To jsou místa v bydlišti kronikáře Václava Janoucha. Druhá polovina názvu vesničky Prostřední Svince pravděpodobně souvisí s chovem vepřů.
-
Raritou adventu ve Zbelítově je betlém ze sena s postavami v životní velikosti, připomíná kronikářka
Četla jsem ji jedním dechem. Tak vyjadřuje poděkování za knihu „Zbelítov, historie a současnost“ pisatelka, která se ve vesničce u Milevska narodila před 86 lety.
-
Knihu o historii i současnosti Zbelítova napsala zdejší kronikářka
„Kroniky byly odrazovým můstkem pro napsání knihy Zbelítov, historie a současnost,“ říká ke zrodu letos v létě vydané publikace kronikářka Ludmila Přibylová.
-
Setkání s kronikářkou Zbelítova Ludmilou Přibylovou
Kronikářkou Zbelítova je Ludmila Přibylová. Z obce sice nepochází, ale získala k ní vřelý vztah. Rod z matčiny strany má zbelítovské kořeny. Stejně tak rod jejího manžela.
-
Tři rozmanitá setkání nad kronikami
Profese kronikářek a kronikářů jsou rozličné. Potvrdí to vyprávění Zdeňky Chadtové z Klenovic v první třetině pořadu. Poví také, jak si s manželem prohodili pověření.
Stránky
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- …
- následující ›
- poslední »