Hraje hry od rána do večera a odmlouvá. Doudlebský Mikuláš uchovává seznam dětských hříchů v kronice
„Jak se slavily Vánoce v minulosti, o tom se ve starých místních kronikách moc nenajde,“ říká kronikář Doudleb Jan Šimánek. To ho podnítilo, aby popsal průběh adventu a Vánoc v obci sám. Učinil tak v roce 2008.
Jan Šimánek si vybavuje, že před rokem 1989 se slovo advent spíše nepoužívalo, vyjma kostelní liturgie, a adventní věnce nebyly vidět. Napřed dlouhé přípravy a pak dlouhé vzpomínání znamenala obchůzka Mikuláše s čerty, na niž se děti těšily a současně se jí bály. A po Mikuláši se už nemohly dočkat Vánoc.
Po listopadových událostech 1989 nastala změna. S přílivem obliby zvyků ze Západu se o adventu začalo víc mluvit. S tím se objevily adventní věnce a čokoládové adventní kalendáře se staly dárkem pro děti.
Advent postupně pronikl i do Doudleb
„Velký adventní věnec se začal dávat také do kostela. Při první adventní neděli si někteří farníci nechávají přinesené věnečky posvětit. Někdo je klade i na hroby. Zavěšené adventní věnce jsem napočítal letos asi na polovině domovních dveří obydlených domů v naší obci,“ zaznamenal Jan Šimánek do kroniky ve zmíněném roce 2008.
Asi v roce 1995 nebo 1996 se v Doudlebech jednu sobotu uprostřed předvánočního období uskutečnilo první adventní setkání, slavnostní rozsvícení vánočního stromku před obecním úřadem. „U živého vzrostlého stromku děti ze školky a školy zpívaly koledy, ochutnávalo se cukroví a popíjel se vánoční svařák. Tuto akci pořádá obecní úřad každoročně doposud,“ vzpomíná kronikář. „Ovšem loni a letos to covid zatrhnul,“ podotkne ještě.
Tradiční obchůzka Mikuláše, anděla a čertů
„V Doudlebech je zvykem, že rodiče připraví nadílku za dveře domu a Mikuláš ji nadělí dětem. Ty musí říci, zda byly celý rok hodné, případně slíbit, že se polepší a povědět připravenou básničku nebo zazpívat písničku. Jako odměnu za návštěvu dostávají masky obvykle peníze, v každém druhém domě pak něco ostřejšího na zahřátí,“ čte Jan Šimánek své řádky z kroniky.
Čtěte také
„Kouzlo večerní obchůzky někdy i zasněženou obcí nemohou nahradit žádné mikulášské besídky, jež se v dopoledním čase konají ve školce nebo ve škole,“ ocituje dále kronikář a řekne, že ho těší otevřený přístup rodin v Doudlebech k osobní návštěvě Mikuláše a jeho doprovodu, když jsou ochotné pustit je do svých domovů.
Kronikář Jan Šimánek se večer 5. prosince převléká do kostýmu Mikuláše a z mikulášské obchůzky si odnáší listy papíru s obrázky, které pro Mikuláše děti nakreslily, a také s návody, které napsali rodiče, aby Mikuláš věděl, za co má děti pokárat nebo pochválit.
„Rodiče tyhle lístky většinou přichystají s košíkem dobrot nebo dárků pro děti před vchod do domu a já si je pak schovám do kapsy a následně založím do příloh obecní kroniky,“ vysvětluje Jan Šimánek.
„Tady – dva chlapci mají ten stejný hřích, že oba rádi hrají hry na play stationu od rána do večera. Martínek také odmlouvá. Ovšem na druhou stranu, dobře se učí, pomáhá mamince a tatínkovi stejně jako jeho brácha Péťa, který je poslušný, vynáší odpadky, chodí se psem a hraje pěkně na kytaru,“ vybírá kronikář jeden ze založených papírů s rodičovským seznamem dobrých a špatných skutků jejich ratolestí.
Související
-
I obří účtenku s počtem piv vypitých při stavění máje uchovává kronikář Doudleb
Májka se ještě v 19. století stavěla o svatodušních svátcích, které nastávají padesát dní po Velikonocích. Tuto skutečnost vyčetl ze starých kronik Doudlebska Jan Šimánek.
-
V kronice vsi Prostřední Svince chyběly zápisy z mnoha poválečných let. Místní ji dokázali doplnit
Svince, Doubka, Zlámanice. To jsou místa v bydlišti kronikáře Václava Janoucha. Druhá polovina názvu vesničky Prostřední Svince pravděpodobně souvisí s chovem vepřů.
-
Kronikářka Zlivi v zápisech ráda sleduje, jak se město měnilo. Sama zaznamenává desítky akcí ročně
Loni uplynulo 60 let od povýšení Zlivi na město. Příští rok uplyne 100 let od založení první zlivské obecní kroniky. A v mezičase se setkáváme s kronikářkou Ivou Kučerovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka