Co dělám v rozhlase:
Po 11. hodině přivítám posluchače u Písniček pro radost, po 17. hodině u Melodií podvečera. Těší mě, že můžu být v programu vysílání součástí převážně pořadů, kdy si lidé vzájemně přejí samé dobro a vyjadřují si úctu, vděčnost a přátelství.
Před rozhlasem:
Po studiích na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a po několika letech vyučování angličtiny se mi roky 2005 až 2011 sklenuly v mé první rozhlasové angažmá, kdy jsem se – sice jako obdivovatel ale vůbec neznalý hlasatelského řemesla – nejdříve učil nadechnout se ještě před rozsvícením červené, abych první větu už „ON AIR“ nezačal pazvukem „chrchrchrchchch“ vyvolaným nasáváním vzduchu.
Dále mě hlasatelka Marie Kotrbová učila správně oznámit čas, třeba: „Bylo 13 hodin, 30 minut.“, tak, abych dořekl „n“ a „t“ na konci slov. Jinak by posluchač zachytil: „Bylo třinác hodi, třice minu.“ Také mi vysvětlovala, jak vhodně sestavit nahlášení a odhlášení pořadů, jak přijímat telefonáty do vysílání i jak fundovaně zalévat květiny v hlasatelně a mnoho dalších věcí.
Zvukoví technici mě zas učili například dopočítávat čas, který zbývá na průvodní slovo, abychom se vešli do „teček“ (do „časáku“, do časového znamení). Nebo jak jim zcela jasně dát najevo, že jsem domluvil, aby pustili hudbu nebo pořad a nenastalo nejisté ticho.
Režisér Aleš Vrzák mě vedl, abych na mikrofon mluvil, jako když rozmlouvám s jedním konkrétním člověkem, který je možná zrovna v kuchyni nebo v dílně. S vědomím, že jsem blízko jeho ucha atd. Oblíbil jsem si ten dům Českého rozhlasu České Budějovice U Tří lvů 1 a lidi v něm.
Kolik let je třeba na to, aby se nováček vypracoval v opravdového hlasatele, nevím. Jistě jsem to nestihl, protože hlasatelé byli přejmenováni na moderátory. Nicméně, přišla možnost spolupracovat se stanicí Vltava, kde hlasatelé zůstali a zůstávají. A tak jsem souběžně pracoval na obou stanicích.
Jistě jsem to nestihl i proto, že v polovině roku 2011 jsem všechno tehdejší z vlastního rozhodnutí ukončil a opustil, abych si ověřil, jestli mám žít někde jinde a jinak nebo ne. A postupně jsem se skrze sled událostí, velkých i nepostřehnutelných, jak je život navlékal a navléká, znovu ocitl v rozhlasovém prostředí. Napřed v jihočeské redakci Radia Proglas a následně také od května 2015 v pořadí druhém angažmá U Tří lvů 1 – v českobudějovickém Českém rozhlase. Učení začalo nanovo, přesněji: z části oprašování naučeného a z části učení se novému.
Co mě baví:
I když mám velmi rád krásný zvuk z kvalitních reproduktorů poctivých rozhlasových her, někdy klasické hudby, jindy jazzu nebo muzikálu, i když vskutku rád usedám do divadelního hlediště na činohru, i když se nesmírně rád setkávám k popovídání s lidmi, tak se těším ze čtení v tichu nebo z jen tak ležení v tichu. Nebo mě při chůzi uchvacuje krajina, kterou jsme nezaškaredili žádnými billboardy, jen pár vesnických chalup. Jsem blažený, když jsem s člověkem nebo s lidmi v kavárně či v restauraci, kde nehraje ani rádio ani televize. Jsem u vytržení, když se alespoň na krátko mezi námi rozhostí porozumění, vztah, jaký si vysnívá Robert Walser ve svém textu „Blouznění“. (Kéž bych to nikdy nekazil.) No, snad větší prožitek mi navodí zákusek či dort. Měl jsem spíš napsat „požitek“, že.
Všechny články
-
Mrzí mě, že současné kroniky musí být úřednické, chybí v nich lidskost, říká kronikářka Klenovic
„Já ji píšu a manžel ilustruje,“ říká nad kronikou obce Klenovice na Soběslavsku Zdeňka Chadtová. Kresbou začíná a končí každý rok v kronice, o kterou se manželé starají.
-
Místo se rozbolavělo za protektorátu. Vyprávění kronikářky obce Záboří Marie Bočkové
„Od roku 1990 k nám přijíždějí bývalí sudetští Němci, aby se podívali na své původní domovy a kraj, kde žili po staletí jejich předci,“ čte z kroniky Záboří Marie Bočková.
-
Kronikářka Záboří má k vesnicím s usedlostmi z dob selského baroka hlubší vztah díky rodičům
„Převažovaly dřevěné statky, ohrožené požárem. V 19. století lidé začali budovat statky zděné, vystavěli i kovárnu a zbrojnici,“ vypráví o Záboří kronikářka Marie Bočková.
-
Třetí setkání s kronikářkou Jiřinou Zimovou, opět nad jinou kronikou
Výtvarné tvoření dětí nebo besídky zachycuje v kronice Církevní mateřské školy U svatého Josefa v Českých Budějovicích Jiřina Zimová. Zaznamenává i brigády nebo přednášky.
-
Ke starým vozům patří pěkné oblečení. Ukazuje to kronika Veteran Car Clubu
O kroniku Veteran Car Clubu České Budějovice se stará Jiřina Zimová. Nevypráví prostřednictvím textu, ale fotografií. Ukazuje, jak členové oživují dobu, jež nesla noblesu.
-
S vedením tří různých kronik má zkušenost Jiřina Zimová z Hluboké nad Vltavou
V současnosti pečuje Jiřina Zimová o dvě kroniky. O farní knize, do které zapisovala ještě před několika lety, bude mluvit při prvním setkání v rubrice Jihočeské kroniky.
-
Třetí rozprava nad třemi dochovanými kronikami Rychnova u Nových Hradů
Nad obecní, farní a školní kronikou završíme sérii setkání s Josefem Šuplerem, autorem knihy Z novohradské farní vsi Rychnov u Nových Hradů do Kamenné, Konratic a Kondrače.
-
Z dochovaných kronik sepsal Josef Šupler historii Rychnova u Nových Hradů
Josef Šupler se historii věnuje jako koníčku. Jedinečným zdrojem mu byla farní kronika i pojednání cisterciáckých kněží, kteří sesbírali údaje, které už nejsou k nalezení.
-
Pro Josefa Šuplera z Rychnova u Nových Hradů je sepisování historie koníčkem
Tři kroniky zbyly v Rychnově u Nových Hradů. Z nich a dalších pramenů čerpal Josef Šupler při psaní knihy. Představí ji, promluví o vztahu ke vsi a potýkání se s minulostí.
-
Jiří Cukr je nejmladším a přitom už nejdéle sloužícím kronikářem v historii Ledenic
Celý život žije v Ledenicích Jiří Cukr. Před sedmnácti lety se navíc stal kronikářem. Coby pracovník archivu měl k historii vždy blízko, a tak volba logicky padla na něj.