Místo se rozbolavělo za protektorátu. Vyprávění kronikářky obce Záboří Marie Bočkové

16. říjen 2021

„Od roku 1990 k nám přijíždějí bývalí sudetští Němci, aby se podívali na své původní domovy a kraj, kde žili po staletí jejich předci. Ti Němci, kteří k nám dnes jezdí, byli většinou děti, když v lednu 1946 opouštěli tento kraj,“ čte z kroniky obce Záboří na Českobudějovicku Marie Bočková.

Její rodiče žili v Radošovicích, jedné z deseti vesnic, které tvořily strýčický jazykový ostrov s většinou německého obyvatelstva, starousedlíků. Ve vesnici byla německá škola. V protiváze k německému živlu česká menšina sdružená v Národní jednotě pošumavské v roce 1930 vystavěla českou školu, kterou nazvala Jubilejní svatováclavskou školou.

„Do druhé světové války Češi a Němci žili v souladu, děti si spolu hrály, mluvilo se česky i německy. Maminka měla spoustu německých kamarádek, otec kamarádil s německými hochy,“ vzpomíná Marie Bočková, co jí vyprávěli rodiče.

Marie Bočková, kronikářka obce Záboří na Českobudějovicku

Po okupaci se však chování Němců začalo měnit. Všichni Hitlera vítali, ale ne všichni to dávali Čechům najevo. „Po Mnichovu část obyvatel dokonce dojela až do Berlína a žádala Hitlera, aby strýčický jazykový ostrov také připadl do Říše. Což se stalo,“ nastiňuje kronikářka vyostřování vztahů mezi oběma národnostmi po příchodu henleinovců. „Během války se nesměl poslouchat rozhlas a nesmělo se mluvit česky.“

Poválečný odsun německého obyvatelstva kronikářka považuje za krutý vůči nim, protože od 13. století v této oblasti žili po generace, měli tu své pozemky a tady budovali své statky. A náhle jen s třicetikilovým balíčkem museli odejít do Německa.

Po traumatu, které tu bývalí němečtí krajané utrpěli, ani jejich začátky v Německu nebyly snadné. Místní jim totiž dávali na vědomí, že jsou jen přistěhovalci a museli dělat tu nejhorší práci.

Do vesnic poté přišli Češi z vnitrozemí. „Jenže většina z nich to tu vyplundrovala a odešla,“ posteskne si kronikářka a doplní, že v restitucích se jim některé statky vrátily, ale zase je nechali ve špatném stavu.

Čtěte také

Ve Strýčicích, v kulturním centru zdejší oblasti, stojí podle prvních zmínek kostel svatého Petra a Pavla od roku 1297. Na obnovu zchátralého kostela vznikla veřejná sbírka v roce 2013. „Apelovali jsme na místní občany, aby přispívali na jeho opravu. Bývalí sudetští Němci se k nám okamžitě přidali a založili sbírku v Německu,“ chválí kronikářka jednu z nových spoluprací, které se mohly navázat po Sametové revoluci.

Z prostředků ze sbírek a z dotací tak už místní stačili v posledních letech opravit střechu a obvodovou zeď a odvodnit strýčický kostel. Nyní se renovuje jeho interiér, přičemž pracovníci objevili vzácné fresky z 15. století.

Marie Bočková soudí, že je správné nepřipomínat do nekonečna vzájemné křivdy a přivítat bývalé krajany z Německa, jak se to stalo například v létě roku 2008, kdy přijely dva autobusy sudetských Němců. Objížděli svá bývalá bydliště, večer se všichni se zastupiteli obce Záboří sešli v hospodě, společně pojedli, připili si a zazpívali.

„Generace našich a jejich dětí již tuto bolestivou stránku našich společných dějin nebude připomínat, protože pro ně bude společným domovem Evropa,“ provází své vyprávění citacemi z kroniky Marie Bočková.

autor: Petr Kronika
Spustit audio

Související