Ručně psaná kronika je hezčí, i když to má svá rizika, myslí si kronikář obce Hosín
Nebýt jedné mezery, bezmála sto let píší kroniku v Hosíně na Českobudějovicku. „Jediná přestávka v jejím vedení nastala mezi roky 1950 a 1966,“ říká současný kronikář Zdeněk Tibitanzl. Jeho předchůdci dokázali zapisovat události i v letech druhé světové války.
Kronika Hosína byla v listopadu 1940 odevzdána okresnímu úřadu v Českých Budějovicích, kde byla zapečetěna. V následujících letech druhé světové války se v obci zapisovalo do nové kroniky. Po válce se v nové kronice nepokračovalo, ale válečné zápisy se z ní přepsaly do navrácené původní kroniky.
I třetí generace zvonů je od Pernerů
Jak první, tak druhá světová válka ničivě dopadla na zvony v hosínském kostele svatého Petra a Pavla. V roce 1916 byly tři ze čtyř zvonů použity pro vojenské účely. V meziválečném období se podařilo ulít nové zvony do plného počtu čtveřice, ale ty zase byly zrekvírovány roku 1942, čímž v kostelní věži znovu osaměl zvon svatý Florián. Tentokrát na 70 let.
Až v roce 2012 se odlévaly dva z chybějících zvonů. „Měli jsme asi štěstí, že je pro kostel v Hosíně zhotovila ještě zvonařská dílna Rudolfa Pernera v Pasově, protože krátce poté s litím skončila a věnuje se jen ladění a přetáčení zvonů,“ říká Zdeněk Tibitanzl.
„Zvony, které byly do kostela v Hosíně zavěšeny ve 30. letech, také vyrobilo zvonařství Perner, tehdy v Českých Budějovicích v Suchém Vrbném, kde firma dříve působila,“ doplňuje kronikář.
Slavnosti svěcení a zavěšení zvonů svatý Petr a svatý Pavel 29. června 2013 se zúčastnili rovněž kněží, kteří v přechozích obdobích byli v Hosíně duchovními správci. „Mezi hosty se objevil i ministr Karel Schwarzenberg, který shlédl vyzdvižení zvonů na věž a byl přítomen mši svaté, kde mu byl předán malý dárek v podobě mosazného zvonku,“ čte ze svého zápisu v kronice Zdeněk Tibitanzl.
Ručně psané je hezčí
Zdeněk Tibitanzl upřednostňuje psaní kroniky rukou. Aby dosáhl krásného, úhledného písma, píše pomaleji a přitom myslí také na to, aby jeho zápisy byly pro budoucí generace čitelné.
Plnicí pero a inkoust však nesou i riziko, jak je vidět na horním okraji jedné ze stránek. „Měl jsem starý inkoust, byl hustší, až rosolovatěl. Zlobil mě – a tady ukápl,“ ukazuje s úsměvem na kaňku.
Související
-
Musela jsem se znovu učit hezky psát písmenka, směje se kronikářka města Kaplice
Osobností ve světě knihovnictví je Daniela Wimmerová z Kaplice. Vypovídají o tom různé články i její knihovnická cena. V posledních letech je ale také kronikářkou města.
-
Vidov je dlouhá desetiletí bez kronikáře. Události zpětně sepsali zdejší milovníci historie
„Není to kronika a je to kronika,“ říká nad knihou o historii Vidova na Českobudějovicku Petr Lexa. V obci totiž dlouhodobě chybí kronikář a údaje zpětně doplnili nadšenci.
-
Kronikářka Habří pokračuje v rodinné tradici, pamětní knihu obce převzala po svém otci
Zápisy z historie obce už z 19. století mají v Habří na Českobudějovicku. Do první pamětní knihy psalo současně několik obyvatel. Současnou kronikářkou je Milena Nohynková
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
