Starými fotografiemi, knihami a dokumenty se kronikáři rádi probírají i ve volném čase

Zálibu v historii získala srubecká kronikářka Zuzana Vyhnálková od rodičů. „Jezdili hodně do ciziny a památky měli nastudované. A to jsem zažívala od samého dětství. Na školních výletech jsem se většinou trhla, chodila jsem tam, kam jsem neměla, a čerpala informace,“ vypráví.

Maminka knihkupkyně a tatínek lékař holdovali dějepisu a schraňovali staré věci. Zuzana Vyhnálková přebírá krabice pozůstalosti ze své i z manželovy strany, přičemž nachází mnohé zajímavosti. „Za protektorátu bylo nutné prokazovat původ. Lidé si museli nechat okopírovat své doklady a potvrdit, že nejsou židovského původu. A tak tu mám zdroj informací,“ uvádí jeden příklad. Setříděné listiny chce uchovat pro své děti, kdyby později chtěly vědět, co jejich předkové dělali.

„Každou knihu jsem otočila s otázkou – kam s ní,“ vzpomíná Zuzana Vyhnálková, jak zpracovávala knihovnu po rodičích, která čítala přes dva a půl tisíce svazků. Pro nedostatek místa ve svém domě se rozhodla podělit jimi několik veřejných knihoven nebo muzeum.

K fotkám mám vztah

V souvislosti se 400. výročím školy v Hosíně v roce 1999 místního kronikáře Zdeňka Tibitanzla napadlo, že by bylo dobré shromáždit fotografie řídících učitelů. „Vždyť je lepší vidět je, než o nich jen číst,“ podtrhuje důvod, proč sehnal jejich snímky asi od roku 1870.

„Aby při výstavách bylo jasné, kdo na fotkách je, připojuju k nim listy, na které píšu, kdy se narodili, kdy zemřeli. Údaje čerpám ze školní kroniky, kde jsou životopisy zdejších ředitelů a učitelů,“ představuje svou sbírku kronikář.

Vyhledává také fotografie celých tříd hosínské školy. Nejstarší získal z roku 1900. „Poslední dobou, když se třídy fotí na konci školního roku, tak už i pro kronikáře nechávají fotky udělat,“ pochvaluje si Zdeněk Tibitanzl.

Hasiči májku málo hlídali

Závěr tohoto ještě dubnového vydání pořadu Jihočeské kroniky plní úlohu předehry k máji, lásky času. Jana Tetíková čte v kronice Suchdola nad Lužnicí zápis z roku 2014. „Město ve spolupráci s hasiči a svazem žen pořádalo tradiční stavění máje dne 30. dubna. Byla postavena májka krásná a vysoká. Velkým překvapení však bylo ráno 1. května. Májka byla skácena a položena podél chodníku. Hasiči málo hlídali a spoléhali, že se takovéto akce, jako je poražení májky, již nekonají.“

Kdo byli pachatelé? V kterém roce předtím naposledy byla májka v Suchdole nad Lužnicí skácena, kdy tenkrát její pád přetrhal elektrické a telefonní vedení? Odpovědi nabízí poslech celého pořadu.