Mokrý Lom měl zatím jen dva kronikáře. Marie Mlejnková zapisuje události už od roku 1957
Už 61 let píše kroniku obce Mokrý Lom na Českobudějovicku Marie Mlejnková. Je místní rodačkou, i když vlastně ne úplně doslova. „Já jsem se narodila v Pašinovicích, to je kousek přes les. Moje maminka tam měla rodiče, a když jsem se měla narodit, tak tam běžela. Pak mě vzala do nůše a přinesla sem,“ vysvětluje.
Kronikářkou se stala v roce 1957. „Tenkrát začal socialismus a tady byl takový hodně aktivní komunistický předák. Když zjistil, že jsem učitelka, tak mi kroniku předal. Předtím ji psal od roku 1927 jeden sedlák a pak už jen já,“ dodává.
Začátek svého kronikářství zaznamenala do velké černé knihy úvodním článkem. „Tenkrát se ale prostě musela chválit strana a vláda, tak článek je poplatný době, ale píšu tam i o sobě,“ vysvětluje.
Poplatné době jsou podle Marie Mlejnkové i mnohé další zápisy z minulé éry. „Oni mi tu kroniku kontrolovali a já musela chválit třeba JZD. Když mělo výročí deset let, tak je tu třeba věta: Naši zemědělci pracují společně a jejich práce je stále úspěšnější a produktivnější. Z toho vidíte, že se tak muselo psát,“ ukazuje dnes s úsměvem.
Čtěte také
Mezi nejvýznamnější události v novodobé historii Mokrého Lomu patří osamostatnění obce, která dřív spadala pod Římov. „Přispěla k tomu také taková havárie, kdy začala z vodovodu vytékat závadná voda. Ukázalo se, že zemědělci vylili nad pramenem větší množství přípravku na hubení plevele, ale viníkem byl i úřad v Římově, který zanedbal vytýčení ochranného pásma,“ vzpomíná Marie Mlejnková.
S vodou souvisí i samotný název obce. „Taky se tu lidově říká v Mokřenci. Mezi Lahutí a Mokrým Lomem teče potok a jsou tam takové vysoké skály. Odtud brali lidé dřív kámen a ten potok byl mokrý, takže Mokrý Lom,“ objasňuje Marie Mlejnková.
Ta už si také vychovává nástupkyni. Kroniku má po ní převzít její dcera Ludmila Ehrlichová. „Já budu moc ráda pokračovat v tom, co započala moje maminka. Mám obec velmi ráda, taky tu žiji odmalička a záleží mi na Mokrém Lomu,“ uzavírá budoucí kronikářka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
