Velmi podrobná je kronika města Tábor. Václav Šedivý totiž zapisuje aktuální události každý den

Václav Šedivý vystudoval na vysoké škole obor konzervace potravin a zpracování masa, poté začal vyučovat na potravinářském učilišti v Táboře. „Pak jsem se vyučil řezníkem, abych vlastně věděl, co žáky učím a co oni podstupují na praxi,“ vysvětluje.

V roce 2016 se navíc stal kronikářem druhého největšího jihočeského města. „Radnice vypsala konkurz, já jsem to četl, přišlo mi to zajímavé, ale odložil jsem to. Pak mi psal kamarád, že bych se měl přihlásit, a já si řekl, že když se ozve pět lidí, tak to udělám. Pět lidí se ozvalo, tak jsem se přihlásil a vyhrál,“ vypráví.

U konkurzu podle svých slov zaujal nejspíš díky tomu, že nabídl trochu netradiční formu zápisů. „Vrátil jsem se do historie ke způsobu, jak kroniku psal doktor Kroupa. On dělal denní zápisy, o tom se stalo,“ říká.

První kronika města Tábor pochází z roku 1922, kdy její vedení nařídil zákon. „Pan doktor Kroupa ji psal do roku 1940. Práci zakončil vlepeným papírkem s textem, že v obci, kde vychází šest týdeníků, nemá smysl psát kroniku a že by bylo lepší udělat rejstřík informací z tisku. Tak byla dvacetiletá přestávka a až další kronikář doplnil starou historii z nového pohledu,“ připomíná Václav Šedivý.

Čtěte také

Kronika Budějovic se stále píše ručně, načisto do knihy. Když kronikář udělá chybu, prostě ji škrtne

On sám se vrátil k původní formě. Popisuje dění den za dnem, v kronice zaznamenává řadu událostí, třeba kácení stromů, odhalení nového pomníku, likvidaci havraních hnízd nebo výkyvy počasí. Vše doplňuje obsah a detailní rejstřík.

Takto podrobné kronice samozřejmě Václav Šedivý věnuje hodně času. „Pokud má být kronika aktuální a všezahrnující, musím si čas najít. Po svém nástupu jsem dopisoval kroniku za rok 2015 a to se nedá dát zpětně dohromady, ty události z velké části zmizely v historii,“ komentuje.

Jaký má tedy recept, aby stíhal psát každý den? „Spát alespoň osm hodin. Zkrácením spánku čas nenaženete, budete jenom unavení. Takže pořádně se vyspat a pak pracovat,“ uzavírá s úsměvem.