Kronika Budějovic se stále píše ručně, načisto do knihy. Když kronikář udělá chybu, prostě ji škrtne

6. leden 2019

Učí dějepis na gymnáziu a zároveň je kronikářem Českých Budějovic. Kamil Dřevikovský zapisuje důležité události týkající se města od roku 2009, a to ve volném čase přímo na magistrátu.

Psát kroniku má podle něj v současné elektronické době stále smysl. „Před nedávnem byly nosným médiem kazety a diskety, které už dneska nikdo nepustí, cédéčka také mizí. Za nějakých dvacet let se vystřídala tři různá média, která vyžadují jiná zařízení. Výhodou kroniky je, že na papír se můžete podívat vždy a pak už záleží jen na tom, zda dotyčný umí číst dané písmo,“ říká.

Kamil Dřevikovský zapisuje do knihy, kterou město objednalo od specializované firmy. Je vázaná v kůži a má zvláštní odolný papír. „Je dělaný tak, aby vydržel, například se nerozpustí ve vodě. Navíc musím používat speciální trvanlivý inkoust, protože běžné inkousty po nějaké době vyblednou,“ dodává.

Kroniku nesmí z magistrátu odnést

Svazek má 440 stránek a kronikáři vydrží zhruba na tři až čtyři roky. „Teď píšu třetí knihu. Ze začátku jsem psal větší písmena, teď jsem je zmenšil a trochu jsem i zkrátil zápisy,“ líčí. Popsanou knihu předává do archivu, kde je poté i k nahlédnutí.

Kamil Dřevikovský píše načisto do svázané knihy. Když udělá chybu, prostě ji škrtne. „Stává se to. Někdy je na vině nepozornost, ale už se mi i stalo, že jsem vzal informaci z nějakého článku, kde byla uvedena špatná podoba jména, a odhalil jsem to při korektuře,“ vzpomíná.

Psát kroniku chodí, když má volno v rozvrhu, a to na oddělení kultury českobudějovického magistrátu. „Kroniku nesmím z magistrátu odnést, to je snad jen v případě požáru nebo mobilizace, dokonce když jsem ji chtěl ukázat ve škole, tak jsem nesměl. Je to prostě předpis, tak tam jednou až dvakrát týdně chodím a zapisuji,“ vypráví.

Sestavte si rodokmen. Matriky, gruntovní knihy, soupisy poddaných můžete prohlížet i z domova

Hrad Český Šternberk. Obrazový rodokmen v pracovně Jiřího Sternberga

Hledání předků a rodinných linií hluboko do minulosti láká stále více lidí. Díky moderním technologiím je navíc sestavování rodokmenu jednodušší než dřív. Badatelé již nemusí osobně chodit do archivů, matriční a další záznamy jsou totiž digitalizované a volně přístupné na internetu.

Informace, které využívá při psaní kroniky, dostává už téměř výhradně v elektronické podobě. V monitoringu tisku hledá vše, co se týká Budějovic, a vybírá to, co je zaznamenáníhodné. „To už je trochu na mně, co vyberu. I když je pravda, že spíš mám někdy problém, abych vůbec něco vybral. Mnohé události se také opakují a není třeba je pokaždé zmiňovat,“ doplňuje.

Do kroniky zaznamená události týkající se politického, kulturního a společenského života. Píše také o významných sportovních událostech a občas zmíní i počasí, když nastane nějaký významný meteorologický jev.

Kronika patří jen písmu, nesmí v ní být fotografie ani letáky nebo plakáty. Podle Kamila Dřevikovského to souvisí s trvanlivostí. „Kdybych do kroniky vlepil fotografii, tak vůbec nemusí vydržet a ani nevíme, co by za delší dobu udělala s papírem a písmem. Mohla by je znehodnotit,“ vysvětluje.

Spustit audio

Související