Kroniky nezůstávají na vesnicích a ve městech, kde vznikly. Musí do archivu

15. únor 2020
Jihočeské kroniky

Když kronikář dopíše poslední stránku kroniky obce, musí se se svým dílem rozloučit. „Zákon stanovuje, že deset let po dopsání by kronika měla být uložena v okresním archivu. Platí to pro všechny obce,“ vysvětluje Jiří Cukr, kronikář Ledenic na Českobudějovicku a také zaměstnanec Státního okresního archivu v Českých Budějovicích.

Pracovníci archivu se ale s kronikami setkávají mnohem dříve. „Mapujeme vedení kroniky už na dané obci. Součástí archivnictví je totiž i takzvaná spisová služba, to znamená dohled nad tím, aby byla kronika dobře vedená, jak to určuje zákon. Díky tomu také máme existenci kroniky zmapovanou už v průběhu jejího vedení,“ popisuje Jiří Cukr.

Nejpozději deset po dopsání musí být kronika předána do příslušného okresního archivu. Zde je zaevidována a stane se součástí takzvaného národního archivního dědictví a plnohodnotnou archiválií.

„V archivu ji uložíme k ostatním materiálům z produkce příslušného obecního nebo městského úřadu na regál v depozitáři. Zároveň kroniky mají výsostné postavení a putují do digitalizace, jednotlivé stránky se ofotí a zveřejní v digitálním archivu,“ doplňuje Jiří Cukr.

Čtěte také

Mezi unikáty v českobudějovickém okresním archivu podle něj patří například kronika obce Horní Stropnice. „Je to skutečná bichle, která má přes 1110 stran. Byla vedená v letech 1882 až 1921 a celou ji sepsal a zpracoval jeden člověk, místní učitel. Kronika je psaná německy, což je dáno národností pisatele a tím, že Horní Stropnice byla osídlena převážně německým obyvatelstvem,“ ukazuje.

Kroniku navíc doplňují vlepené známky, výstřižky, pohlednice, pozvánky, úmrtní oznámení, tištěné dokumenty, náčrtky i tabulky. „Právě tento dokumentační materiál, který doplňuje text, dává kronice ten punc výjimečnosti,“ komentuje Jiří Cukr.

Spustit audio

Související