Sestavte si rodokmen. Matriky, gruntovní knihy, soupisy poddaných můžete prohlížet i z domova

12. srpen 2016
Hrad Český Šternberk. Obrazový rodokmen v pracovně Jiřího Sternberga

Hledání předků a rodinných linií hluboko do minulosti láká stále více lidí. Díky moderním technologiím je navíc sestavování rodokmenu jednodušší než dřív. Badatelé již nemusí osobně chodit do archivů, matriční a další záznamy jsou totiž digitalizované a volně přístupné na internetu.

Podle Václava Rameše, ředitele státního oblastního archivu v Třeboni, je ale pro začátek nutné mít dokumenty po nejbližších předcích. „Při sestavování rodokmenu je kupodivu nejtěžší začátek. Musíte zjistit své nejbližší předky a s nimi se dostat do archivu, protože my máme až záznamy starší sto let, novější záznamy musíte mít z domova,“ vysvětluje.

Zásadní je začít od sebe ke svým rodičům a potom se orientovat v dokumentech, které máte k dispozici. „Vezměte si tužku a papír, namalujte si, kdo je čí potomek a opisujte údaje. Velice důležitý je zeměpisný rejstřík, tedy informace, kde se kdo narodil, protože na tom se zakládá digitální archiv,“ radí Václav Rameš.

Při sestavování rodokmenu je nejdůležitější informace, kde se kdo narodil, tedy v jaké farnosti byl pokřtěn, protože digitální archiv se zakládá na zeměpisném rejstříku.
Předka pak najdete v matrice příslušné obce, ze záznamu se dozvíte, kdo byli jeho rodiče, a tak můžete postupovat stále hlouběji do minulosti.

Ke jménu a datu narození předka si tedy vždy poznamenejte, kde se dotyčný narodil, v jaké farnosti byl pokřtěn. „V křestním listu je uveden i otec a matka, případně dědečkové a babičky, takže tam získáte hned tři nebo čtyři generace a pak už se obracíte na archiv, kde vyhledáváte dále,“ popisuje archivář.

Pokud například zjistíte, že váš dědeček se narodil 1. října 1896 v obci Břilice, otevřete břilickou matriku, najdete datum a dotyčné dítě. Odtud už další záznamy ukazují, kdo byli jeho rodiče a postupně se dostáváte hlouběji do minulosti.

Státní oblastní archiv v Třeboni už na webu digi.ceskearchivy.cz nabízí kompletně digitalizované všechny řady matrik, pozemkové knihy, soupisy poddaných i záznamy ze sčítání lidu. „Všechno můžete snadno najít. Když víme, že rodina pocházela z Břilic, zadáme do vyhledávače Břilice a objeví se vše, co je k této vesnici digitalizováno,“ uvádí Václav Rameš.

Výlov rybníka Rožmberk 10. října 2015. Atmosféru přiblížilo živé vysílání Českého rozhlasu České Budějovice. Václav Rameš z třeboňského archivu

Pouze matriky však podle něj při sestavování rodokmenu nestačí. Je třeba kombinovat prameny a porovnávat údaje například se záznamem v pozemkové neboli gruntovní knize. „Ta je velice přesná. V matrice mohou být chyby, ale v pozemkové knize je přesně uvedeno, kdo na gruntě seděl, kolik měl dětí, komu platil. Tam šlo o peníze, takže záznamy jsou pečlivé. Dokonce i zjistíte, jestli třeba nedošlo ke změně příjmení, protože někde se člověku říkalo po chalupě, i když se jmenoval jinak,“ připomíná archivář.

Velice zajímavým a pestrým pramenem jsou soupisy poddaných. „Jednou ročně se úředník dostavil do obce na rychtu, kam se přišla představit vždy celá rodina. On připsal všechny přírůstky a také zaznamenal, kde jsou starší děti. V soupisech poddaných získáváme bezvadný přehled o rodině, kolik bylo členů, jak se pohybovali a také zajímavý fenomén: naše babičky říkávají, že za jejich časů se tohle nedělo, ale divili bychom se, kolik nemanželských dětí se tam objevuje,“ doplňuje Václav Rameš.

Dva roky v ruském zajetí, pak dezerce. Osudy svých předků za války můžete vypátrat díky archivu

Redaktor Zdeněk Zajíček drží fotografii svého pradědečka Václava Jandy a dokumenty z Ústředního vojenského archivu, které poodhalují válečný příběh

Za svůj osudový omyl prý nakonec císař František Josef považoval odstartování první světové války. Právě tento omyl ale zásadním způsobem ovlivnil životy mnoha lidí. Patřil mezi ně také Václav Janda z Velešína, pradědeček redaktora Českého rozhlasu Zdeňka Zajíčka.

Asi největším problémem, na který při sestavování rodokmenu narazíme, je nečitelnost starých záznamů. „Samozřejmě je to velmi těžké, protože rukopis a písmo se za staletí měnilo a psalo se rukou na hrubý papír, takže kvalita není dobrá. Navíc se se používalo jiné písmo, takzvaný kurent, který vycházel z novogotického písma. Nabízíme ale pomůcku, tabulku s abecedou, kterou si zájemce může vytisknout,“ komentuje archivář.

Mezníkem, kam se můžete při hledání předků dostat, je podle něj třicetiletá válka, tedy první polovina 17. století. „Třicetiletá válka je velké vakuum, ale potom se v jižních Čechách, které nedoznaly válečných konfliktů a jiných dramatických situací, dochovalo prakticky všechno. Máme opravdu velkou část těch dokumentů s výjimkou nějakých matrik ztracených například při menších požárech,“ dodává Václav Rameš.

Zkusit si sestavit vlastní rodokmen doporučuje každému. „Je to taková detektivka, krásná věc, která vás zaměstná. Je to opravdu nádhera,“ uzavírá.