Pavel Kroneisl

Luďovi Mühlsteinovi bylo 87 let. Tedy dlouhý věk, ale napadá mě v této souvislosti jedna forbína pana Wericha, ve které uvažuje o relativitě délky lidského věku.

Měl jsem před několika dny možnost prohlédnout si Šumavu z výšky, z letadla. Startovali jsme z polního letiště v Blatné nedaleko Frymburka.

Kdysi, kdesi řekl kterýsi klasik – nastal nám podzim. Pro mě to znamená tři věci. Zaprvé, připravit na zimu šorny, nebo chcete-li hrabla, ale já slovo hrablo nemám rád.

Pravý břeh Lipenského jezera je rájem cyklistů. A náš jezevčík Black z toho má velkou radost. Kolem zahrady nám totiž vede silnice  směrem do Rakouska a je řádně do kopce.

U nás ve vsi na pravé straně Lipenské přehrady máme dvojí číslování domů. Jsou čísla popisná u trvale žijících a čísla evidenční s písmenem CH, tedy chaty nebo chalupy.

Matematika nebyla nikdy, jak se říká, mým šálkem čaje. Nikdy mě neuvádělo v nadšení to, že jsem vypočítal složitý příklad. Ostatně, ono se mi to vlastně nikdy nepovedlo.

Vracel jsem se nedávno z velké civilizace vlakem k nám do vsi. Zaujala mě parta mladých spolucestujících se zajímavým vybavením.

Nedávno jsem pozoroval na silnici u nás před domkem projíždějící veterány. Nablýskané kabriolety Mercedesy, Bavoráky, Porsche.

Nedávno jsem se kdesi dočetl, že my Češi patříme ke světové špičce v chovu nejrůznějších domácích mazlíčků. Málokdo z mých známých opravdu nemá doma nějaké zvířátko.

Elitní policisté ze zásahové jednotky, drsní chlapíci s kuklami na obličeji, to jsou častí hrdinové mnoha filmů – bude o nich i Rozhlasový sloupek Pavla Kroneisla.