Pavel Kroneisl: Čísla

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Matematika nebyla nikdy, jak se říká, mým šálkem čaje. Nikdy mě neuvádělo v nadšení to, že jsem vypočítal nějaký složitý příklad. Ostatně, ono se mi to vlastně nikdy ani nepovedlo.

Když to totiž nešlo, šel jsem od toho. Přesto si ale rád čtu o různých kouzlech s čísly. O tom, která jsou šťastná, která ne, a o dalších různých číselných pozoruhodnostech.

Taky jsem si to vyzkoušel a zjistil jsem, že mě životem dost provází číslo sedm. Tak třeba – součet číslic mého data narození dává sedm. Když jsem v mládí hrával hokej, měl jsem po celou dobu dres číslo sedm.

Už v dětství jsem měl a vlastně i dnes mám jednoho svého oblíbeného hokejistu. Miroslava Vlacha, výborného a technicky vybaveného útočníka Vítkovic. Byl vynikajícím reprezentantem a na zádech měl také sedmičku.

A ještě třeba součet číslic na státní poznávací značce našeho auta dává také číslo sedm. Vím, jsou to náhody, jistě, ale velice zajímavé. A ještě jedna drobnost, můj zeť je narozen 7. 7.

Začal jsem se o to tedy zajímat víc a pátrat po okolí. Jeden můj známý mi například řekl, že on má rád třináctku. Ne, že by mu někde vycházela v nějakých výpočtech, ale proto, že je mu jí líto. Všichni se jí bojí, různě od ní utíkají, chrání se před ní a nemají ji rádi. Tak se rozhodl, že on ji rád mít bude. Pátek třináctého bere jako svůj zvláštní sváteční den a také ho patřičně oslavuje.

Jak už jsem říkal, matematika mě nikdy neuváděla v úžas. Mimo jiné asi i proto, že jsem se její zákonitosti ani nesnažil pochopit. Prostě jsem ji nějak k životu nepotřeboval.

Ovšem různá kouzla s čísly, která přinášejí zajímavá překvapení, to už je něco jiného. To se mi naopak líbí.