Pavel Kroneisl: Poslední kabriolet

Vzpomněl jsem si při tom na své první auto. Byl to čtyřsedadlový kabriolet Jawa Minor I rok výroby 1937. Měl ještě pravostranné řízení, mechanické brzdy, motor byl vodou chlazený dvoutaktní  dvouválec, obsah  600 kubických centimetrů. Tenkrát jezdilo tohle auto ještě stovkou. To ovšem byla rychlostní hranice, protože už se všechno třáslo.

Koupil jsem ho tenkrát v roce 1972 od kamaráda za celé 3000 korun! Auťák nebyl v ideálním stavu, ale společně s mým strejdou Láďou, což  byl, co se aut týče, dokonalý všeuměl, jsme ho dali dohromady. Jawička dostala i nový, jasně červený kabátek, plátěná střecha nátěr speciální gumou rozpuštěnou v benzínu a vulkanizovanou na letním slunci, disky kol byly bílé. A už se jezdilo.

Auto mělo tři rychlosti a samozřejmě zpátečku. Řídit ho vzhledem k  volantu na pravé straně nebylo nic jednoduchého. Byl jsem ale mladý a přizpůsobil jsem se. Navíc tenkrát byl jiný provoz, než dnes.

Mechanické brzdy, to byla také lahůdka. Když se posadili do auta čtyři  lidé, brzdy drhly. Tedy čtrnáctka klíč a šup pod auto, povolit pakny. Když jsme jeli ve dvou, tak auto pro změnu nebrzdilo a musel jsem pakny naopak dotáhnout.

Ovšem tohle všechno nebylo nic proti té nádherné pohodě jízdy se staženou střechou. Zejména v létě, střecha dole a volná jízda nádhernou jihočeskou krajinou, lepší zážitek už si nepamatuju.

Najeli jsme s mojí Jawičkou spoustu kilometrů a to dokonce i v zimě. Měla totiž i primitivní topení. Na tohle auto prostě nezapomenu. Kdybych měl tenkrát garáž, abych ho tam mohl odstavit a zvolna ho pod střechou dolaďovat, tak mám Jawu Minor I z roku 1937 dodnes.