Milan Koželuh zná Novohradské hory jako nikdo jiný, jednomu místu se ale vyhýbá
„Přišli jsme do Stříbrných Hutí přesně v ten den, kdy zezlátlo listí na stromech a začalo opadávat,“ vzpomíná Milan Koželuh na jedno podzimní odpoledne v Novohradských horách.
„Ono k tomu jindy nemusí dojít, někdy mráz a vítr servou listí ze stromů dříve, než začne být barevné,“ vysvětluje znalec a milovník pohoří na česko-rakouském pomezí.
Tenkrát měl jako průvodce na starosti asi čtyřicetičlennou výpravu výletníků. „Zastavili jsme se na okraji nádherného údolí a těch čtyřicet lidí zůstalo v úžasu mlčky stát. V tu chvíli to bylo něco jako mše nebo jako byste byl na koncertě a právě se hrálo něco velkého,“ popisuje nezapomenutelný okamžik, který trval jen několik vteřin.
Milan Koželuh měl k Novohradským horám blízko téměř odjakživa. Ve dvou letech se totiž s rodiči přestěhoval do Nových Hradů, kde jeho otec začal učit na zemědělské škole.
Rakouská hora Mandelstein je symbolem poválečného odsunu
Z rakouské hory Mandelstein je dokonalý výhled na zaniklé vesnice v Novohradských horách. Ještě v 60. letech byly vidět ruiny, dnes všechna místa pokrývá hustý les. Rakušané se sem chodí dívat na bývalý domov, turisté na nádherný výhled na jihočeskou krajinu.
Pohoří v té době ale bylo téměř celé uzavřené v nepřístupném pohraničním pásmu. „Kdyby mi někdo v 80. letech řekl, že mě pustí na jakékoliv místo na světě, tak bych si vybral pohraniční pásmo Novohradských hor,“ přibližuje svou fascinaci nedostupným územím. „Čistě teoreticky jsem se někdy mohl podívat do Rakouska, ale podívat se do pohraničního pásma, to ani teoreticky možné nebylo,“ dodává.
V současnosti má Milan Koželuh prochozené Novohradské hory jako nikdo jiný. Napsal o nich také několik knih a působí rovněž jako horský průvodce.
Úplně všude ale nebyl. Místu, které nazval srdcem hor, se vyhýbá. „Chci si navždycky uchovat ten pocit, že je v horách ještě něco, co jsem neviděl,“ vysvětluje.
Související
-
Drsný osud pohraničí připomíná Muzeum vysídlených obcí Novohradska
Lidi žijící u hranic zásadně poznamenaly roky 1918, 1938, ale také 1945, 50. léta a koneckonců i rok 1989. Události připomíná první jihočeské muzeum svého druhu v Kamenné.
-
Jako vzpomínku na sestru a babičku napsala Marie Špačková Pohádky z Albeře
„Měla jsem sestřičku a ta zemřela, když jí bylo čtrnáct,“ vzpomíná Marie Špačková na rodinnou tragédii. „Měla leukémii a trápila se dva roky. To bylo strašně těžké období.“
-
Jan Štifter píše příběhy z vlastní rodiny i historie budějovických domů
„Pátral jsem po tom v matrikách docela dlouho,“ odpovídá budějovický spisovatel Jan Štifter na otázku, jestli má společné kořeny se šumavským bardem Adalbertem Stifterem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
