Jan Štifter píše příběhy z vlastní rodiny i historie budějovických domů

24. říjen 2018

„Pátral jsem po tom v matrikách docela dlouho,“ odpovídá českobudějovický novinář a spisovatel Jan Štifter na otázku, jestli má společné rodové kořeny se šumavským bardem Adalbertem Stifterem.

„U nás ta linie Štifterů sice uhýbá do oblasti Horní Plané, ale až do Křišťanova a Markova a tam se to propojit nedá,“ vysvětluje.

„Ale shodou okolností jsem teď v červenci zjistil, že moje babička Kateřina, která se provdala ke Štifterům a jejich příjmení získala až manželstvím, měla předky přímo z Horní Plané a ti byli příbuzní s Adalbertem. Takže se to v rodokmenu propojilo z úplně nečekané strany,“ dodává s úsměvem.

Třiačtyřicetiletý Jan Štifter má na kontě tři vlastní beletristické knihy, u dalších dvou byl spoluautorem.

Jan Štifter vrátil náhrobní kámen svých předků do Křišťanova. Leží tu i jeho šestkrát pradědeček

Hřbitov v Křišťanově

Hřbitov v Křišťanově na Prachaticku vypadá jako louka na kraji lesa, na které se tyčí několik málo náhrobků. Před nedávnem se na udržovaném, leč pozapomenutém místě objevil nový náhrobní kámen s nápisem Famile Hois.

V titulech Kathy, Café Groll a Sběratel sněhu zpracoval řadu námětů z vlastní rodiny. V knize Ten dům se zabývá historií domu, ve kterém bydlí, a v knize Ta továrna zase dějinami bývalé budějovické pobočky podniku Otavan.

V těchto dnech dokončuje další titul, životopisnou knihu věnovanou Karlu Hlubučkovi, sběrateli národopisného materiálu z Doudlebska. „Psal jsem o něm už kdysi diplomku,“ říká Jan Štifter.

„Zajímavé je, že když jsme začali bydlet v našem domě, tak jsem netušil, že během svého života do něj Karel Hlubuček jezdil na návštěvy. V baráku žil totiž jeho přítel, malíř Alois Terš. Takže si říkám, jak se některé věci dějí zvláštně. Léta někoho studujete, píšete o něm a pak koupíte dům, kam jezdil na kafíčka a zákusky,“ uzavírá.

autor: Filip Černý
Spustit audio

Související