Jediný potomek rodu Zátků, který dnes žije v Budějovicích, má napůl islandské geny

27. únor 2018

Dámská jízda

Napůl Češka a napůl Islanďanka je Kristina Sigurdsson. Z matčiny strany pochází ze slavného budějovického rodu. „Moje babička se jmenovala Libuše Zátková a měla takový zvláštní osud. Matka o tom dokonce napsala knihu Cesta vedla na Island,“ prozrazuje.

Babička Kristiny Sigurdsson vyrůstala v Českých Budějovicích, kde měla klasickou výchovu ve vlastenecké a podnikatelské rodině Zátků. „Hrála na klavír a učila se velmi dobře anglicky a francouzsky. Trochu proti vůli rodičů si vzala doktora Bohumila Růžičku, který měl sanatorium v místech, kde je dnes Poliklinika Sever. Měli tři děti, ale rozvedli se,“ vypráví vnučka.

Libuši Zátkovou to ale navíc pořád táhlo někam daleko, měla také ráda koně. Pak četla bestseller, který se odehrává na Islandu, a byla uchvácená. „Uvědomila si, že tam nejsou žádné cesty, žádné vlaky, všude se musí na koni, tak se v roce 1926 rozhodla, že tam pojede,“ vysvětluje Kristina Sigurdsson.

Rodina Zátků
Patřila v Českých Budějovicích od počátku 19. století mezi nejvýznamnější české měšťanské rodiny. Její členové se uplatňovali v politice, hospodářství i v kulturním a spolkovém životě.
Společnost Bratři Zátkové se zabývala zpracováním mouky a výrobou těstovin, provozovala i sodovkárnu. V roce 1884 vznikla u Budějovic první továrna na těstoviny ve střední Evropě, která funguje dodnes.
Nejznámějším členem rodu je dnes August Zátka, politik a vůdce budějovických Čechů z přelomu 19. a 20. století, po kterém je pojmenována řada míst ve městě.

Aby se na Island dostala, musela jet vlakem z Budějovic do Prahy, z Prahy do Berlína, z Berlína do Kodaně a pak lodí. „Babička byla na Islandu velmi šťastná. Psala to do dopisů dětem a sama si zapisovala, co tam zažila. Samozřejmě to byl jiný Island než teď, kdy tam jezdí dva miliony turistů, tehdy tam nebyl skoro nikdo,“ líčí vnučka.

Libuše Zátková se vrátila domů do Budějovic, ale osudový Island jí znovu vstoupil do života. Její dcera Naděžda se setkala s Islanďanem v Praze. „Protože Island ještě nebyl moc známý, tak lidé, se kterými se můj otec potkával, obvykle nevěděli, kde to je. Maminka to ale díky babičce věděla. Otec matku hned večer pozval na bál a řekl jí, že si ji chce odsud odvézt,“ doplňuje k rodinnému příběhu Kristina Sigurdsson.

Vzali se a odjeli na Island, ale po čase se vrátili, protože Magnús Sigursson se stal konzulem v Praze. „Žili na Barrandově a já jsem se tu narodila. Hodně jsem jezdila za babičkou do Budějovic, moje nejkrásnější vzpomínky z mládí jsou s ní a o ní,“ říká Kristina Sigurdsson.

Nikoho z rodu Zátků nechtěli pustit na kapitalistický Západ

Po nějaké době se rodina i s Libuší Zátkovou přestěhovala do Německa. „Otce tam poslali. Bylo to ale těžké, protože komunisté nechtěli nechat žádného člena Zátkova rodu jet na kapitalistický Západ. Asi rok o to usiloval, směli vzít jen dva kufry. V Německu jsme žili pět let i s babičkou, narodil se tam můj bratr a nakonec jsme se vrátili na Island. To byl ten osud mé babičky. Žila s námi na Islandu až do konce svého života a tam je pochována,“ doplňuje Kristina Sigurdsson.

Její další život přinesl ještě více cestování. „Žila jsem asi v patnácti zemích, napřed s rodiči a potom jsem si vzala diplomata a také s ním objížděla svět,“ vysvětluje.

Poslední dva roky ale bydlí v Českých Budějovicích, jako jediný potomek místního slavného rodu. „Zátka jako takový už tu žádný není, takže já jsem jediný potomek tady,“ potvrzuje.

Když teď říká, že jede domů, myslí Budějovice, ale doma se cítí všude. „Já jsem žila na tolika místech, kde když zůstanu někde týden, tak už se tam cítím doma,“ směje se.

Stále velmi dobře mluví česky. „Maminka dbala na to, že musíme mluvit česky. Učila nás gramatiku, četla knížky v češtině, vysvětlovala dějiny, byla velká vlastenka. Když jsme s bratrem náhodou mluvili islandsky před ní, tak se vždycky rozzlobila,“ uzavírá Kristina Sigurdsson.

autoři: Mirka Nezvalová , Andrea Poláková